Deníček znechuceného adolescenta ( glogální oteplování se stává tvrdou realitou)

Bud´te rádi, že jste nažili to co já v pátek 10.10 2008 (tudíž převčírem).
Pravidelně se u nás, v naší obci, koná burza věcí a jako prostory využívá místní sál lidového domu, který se nachází zhruba uprostřed obce. Za "liďákem", jak mi mu říkáme, je malé dětské hřiště a hned za ním školka.
Jelikož máme spoustu věcí a naše maminka málo času, vypravila se s taškou věcí napřed a já jsem pak do liďáku měla dorazit později, abych tam odvedla moje straré kolo.
Dobře, jdu stezkou co vede pod školkou v touze, zkrátit si cestu, jenže musím jít také okolo toho hřiště. To hřiště je k večeru oblíbené místo srazů kluků, stejně starých jako já. To by nebylo nic divného, ale teď se otamtud ozýval vzláštní hluk.
Když jsem došla na hřiště, myslela jsem, že omdlým. Po hřišti pobíhali kluci se staženejma kalhotama a tahali se za pimpase, a to, že tam právě dorazila nějaká holka, vůbec nebrali na vědomí.
Kdyby Václav Klaus bydlel v naší obci, určitě by přestal zavrhovat teorii o globáním oteplování....