Nikdo po mě nic nechtěl, dokonce ani máma neměla dnes přehnané nároky a navíc dnes ještě vysvitlo sluníčko. Sluníčko sice nemám moc ráda, ale tohle bylo příjemné nevtíravé, prostě takové jaké je jenom na podzim.
Uvařila jsem si jasmínový čaj a šla na zahradu pozorovat cvrkot.
Sedla jsem si na kmen pokácené meruňky, který leží až vzadu na zahradě. Stačí aby slunce jen tak rozhodilo po zahradě trochu svého zlata a všechno svítí.
Měla jsem možnost být svědkem krásných a přitom obyčejných věcí. Například si těsně vedle mě sedla sýkorka a neúnavně dolovala jádro nějakého ořechu. Taky jsem viděla jak si moje kočka hraje s naší kačenou, přičemž je pozoroval sousedovic pes a vypadalo to, že by se rád do hry připojil taky.
Po skončení hry se kočka i kačena velmi intenzivně myly, jenomže jedna se koupala v lavoru a druhá si olizovala srst ve stínu opadaného stromu (která co dělala ponechám vaší volné fantazii).
A viděla jsem ještě spoustu života na naší zahradě, ale to už není podstatné. Podstatné je, že tohle to pozorování ve mě probudilo klid a jakési pochopení všehomíra na světě. Svět by bez jakýchkoliv problémů fungoval dál bez lidí. Dnešek tak trochu odpovídal o mé představě utopie, jo... kdyby takovýhle dnů bylo více....
PS: Bobík (sousedovic pes) mi během tohoto dění, vyžachl celý hrnek s čajem, takže jsem si musela jít udělat novej... :D
(tenhle obrázek jsem fotila já, ale už dřív, v podstatě nepatří k tomu článku, rozhodně se k němu hodí...)
Žádné komentáře:
Okomentovat