„Mohla bych se vykoupat ?“ zeptám se ho. Na první pohled bylo jasné, jak ho moje otázka překvapila, nejspíš nečekal, že se ho budu takhle ptát.
„Jo, jasně. Ty už stejně víš, kde je koupelna.“
Vzala jsem si věci a šla do koupelny.
Tam se svléknu a vlezu si do sprchy. Otočím kohoutkem a nechám si ledovou vodu stékat po ramennou. Za normálních okolností by mi to vadilo, ale teď ne. Až po chvíli mi chlad vody začne protínat kůži. Zvolna přidávám teplou vodu. Bylo příjemné cítit, jak se ledová voda mění v teplou, bylo příjemné cítit, jak mé tělo zalévá teplo. Šáhla jsem po šampónu. Když jsem si ho trochu nalít do dlaně, ozval se za mnou hlas. Byl to zase „on“.
„Zapomněla sis vzít ručník, tak jsem ti ho donesl“ pronesl poněkud naštvaně.
„Hmm…díky.“ Odsekla jsem. To, co opravdu nesnáším je, když mi někdo vleze do koupelny, když se myji, ale ještě víc nesnáším, když mi do koupelny vleze cizí kluk. Jeho štěstí bylo, že jsem stála ve sprchovém koutě za neprůhledným sklem, jinak bych ho okamžitě vykopala.
„Jo…ehm… až budeš hotová, tak se u mě zastav, převážu ti obvazy.“ Řekl při odchodu.
„Ta mi teda dává kapky“ uvažoval. Pak se ale zarazil. „Nechat se rozhodit takovou holkou, to jsem teda pěkně dopadl“. Znaveně klesl do velkého křesla ve své skromně zařízené ordinaci. Křeslo pod jeho vahou slabě zavrzalo.
Ale co to? Na něco si sedl.
Ztěžka zase vstal, jeho tělo bylo už utahané z toho dnešního courání. Nejdřív musel nakoupit normální jídlo a pak „jí“ ještě lezl do bytu pro věci. „Má u mě obsluhu jak v hotelu!“ vztekal se v duchu. Až nyní pohlédl do křesla aby zjistil, na co že si to sedl.
„Ručníky! Ta koza pitomá se šla koupat a nevzala si ručník!“ Tohle ho už dožralo. Popadl ručník a vyrazil rovnou naproti do koupelny. Sotva vešel, div nezařval: „Zapomněla sis vzít ručník, tak jsem ti ho donesl!“
„Hmm…díky.“ Odsekla mu velmi nabručeně. Až teď ho napadlo, se na objekt svého vzteku podívat. To, co uviděl, ho odzbrojilo. Na neprůhledné sklo dopadala štíhlá silueta jejího stínu. Se zájmem si prohlížel její pěkně tělo, dlouhé štíhlé nohy, oblé boky a zadeček tak akorát do ruky. Měla krásná pevná prsa, která mu trochu připomínala dvě převrácené misky.
Sice uběhla jen chvilka, ale jemu to připadalo jako věčnost.
Po této stínohře docela změkl, už se na ni nezlobil. Poznal, že už je nejvyšší čas odejít. Ve dveřích si ještě dodal odvahy a řekl: „Jo…ehm… až budeš hotová, tak se u mě zastav, převážu ti obvazy.“
Když jsem vylezla ze sprchy, byla koupelna zahalená do voňavého dechu páry, který byl snad všude. Ani zrcadlo na druhém konci místnosti, nebylo ušetřeno, a pokrylo se jemným vlhkým závojem.
Vezmu si ručník, který mi tu nechal a začnu se sušit. Moc dobře to ale nešlo, protože z mích vlasů neustále crčela voda.
Jakž takž jsem se usušila.
Vezmu si čisté prádlo, zabalím se do ručníku a sbalím si i ostatní věci. Je čas vyrazit z koupelny. Už se těším jak se zbavím těch starých, mojí zásluhou nechutných obvazů. Nechutných proto, že byly dost nasáklé vodou. Ble.
Když jsem vešla do ordinace, čekal tam už na mě s nachystanými obvazy.
„Tady si hačni“ řekl, a ukázal na ošetřovací stůl.
Poslechla jsem.
Přitáhl si ke mně židli a začal mi stříhat obvaz na krku. Byl opravdu něžný a mě hned bylo jasné, že tomu, co dělá, fakt rozumí. Největší odměnou pro mě byla ta úleva, když mi ten obvaz sundal. Pak sáhl, pro malý ručník, který měl nachystaný vedle, a utřel mi krk, který jsem díky obvazu měla mokrý. Když ho odkládal, všimnu si, že je od krve, ne moc, ale docela mě to vyděsilo. Musel si mého znepokojení všimnout, protože řekl:
„Rána na krku ti stále trochu krvácí, tak ti tam musím dát sterilní čtvereček, příště už ale obvaz potřebovat nebudeš…“
Zlehoučka mi začal zavazovat krk. Bylo to příjemné a mělo to na mě podobný efekt, jako když mi někdo opatrně rozčesává vlasy. Zády mi projelo jemné mrazení a mě ovládlo mírně apatické vzrušení.
Počala jsem si ho pečlivě prohlížet. Tvář měl nyní mírně zamračenou od toho jak byl soustředěný. Na mužných rukou se mu jemně rýsovaly svaly, v očích mu šero kouzlilo dlouhé stíny, takže by se v nich dalo utopit. A jak příjemně voněl, cosi ve mně, mě nutilo nasát co nejvíce toho aroma, které bylo absolutně dokonalé. Ano je krásný…Krásný, sexy, chytrý, starostlivý, tajemný…je absolutně dokonalý.
„Žbrlblblbl…“vzrušující ticho rozkrojilo hlasité zakručení.
Můj prázdný žaludek se probudil a spolu s ním i mé střízlivější já, které ten neznámý zas tak neuchvátil. Okamžitě vyženu všechny ty erotické myšlenky z hlavy.
„On mě unese a já hned myslím na to, jak si to s ním rozdám, to je mi fakt podobný. Jsem blbá, blbá, blbá a ještě jednou blbá“ nadávám si v duchu.
Fakt dokonaly, tak rychle pis at muzu cist....
OdpovědětVymazatdooost dobry :D
OdpovědětVymazattyyjo rychle dalsi je to klasny a napinavy...
OdpovědětVymazat