Skutečně mi to už bylo trapné vůči mým přátelům, takže jsem se rozhodla, sem další část Dědictví krve přidat...
Užijte si to! :)
Dědictví krve 8. část
„Již dorazil pane!“ řekl sluha, který ho uvedl, a který hned zase zmizel.
Na vyvýšeném trůně přímo před ním seděl honosně vyhlížející postarší muž. Pán upířího klanu Cruor, Lestat.
„Pane!“ poklekl na koleno, „Jsem tu, abych dle vašeho rozkazu, podal první hlášení o vývoji výzkumu!“
Lestat se napřímil a vstal. Nyní byla dobře znatelná jeho urostlá postava. Široká ramena a výška bezmála dva metry, svědčily o tom, že se o něj, za jeho mládí, musely ženy doslova přetahovat, a i nyní by si určitě leckterá dala říct.
„Tak tedy povídej chlapče a nenech se pobízet.“ řekl otcovským hlasem a znovu se usadil na trůn.
„Před třemi dny, jsem cíl odchytil v oblasti Jižního Města, odkud byl přemístěn do mé výzkumné ordinace, kde byl připravován. Cíl je nyní evidován jako subjekt č. 324. Subjekt č. 324 je v dobré fyzické i psychické kondici a je plně připraven k výzkumu.“ Odpověděl uhlazeným lékařským projevem.
„Ale no tak, proč hned tak chladně a oficiálně?“ pronesl lehce pohoršeným hlasem Lestat.
„Slyšel jsem, že ten „cíl“ je dívka, dokonce prý velmi hezká! Co mi o tom povíš, chlapče?“
Poněkud ošemetná otázka, od pána klanu, ho sice zaskočila, ale nedal na sobě nic znát.
„Ano pane, je to dívka, ale o její kráse vám mnoho nepovím, nedíval jsem se.“
„Hmmm…, škoda, škoda. No dobře tedy mladíku, nechť výzkum započne!!!“
* * *
Mrtvé ticho bytu rozervalo řinčení klíčů v zámku.
„Že by už někdo dorazil?!“
Vstávám jen pomalu, protože mi to ani jinak nejde. Dlouhým vysedáváním mi nohy ztuhly a teď i dokonce brněly.
Bylo slyšet otevírání hlavních dveří, lehké kroky a pak i jejich pevné zaklapnutí, když se opět zavřely.
Kroky pokračovaly dál, směrem ke dveřím pokoje, ve kterém jsem byla já. Na chvíli se před nimi zastavily, jako by dotyčný váhal, zda-li vstoupit, či nikoliv.
Pak někdo chytil za kliku.
Byl to on.
Významným pohledem se na mě podíval a pak se zeptal, jestli jsem jedla.
Řekla jsem mu, že ne.
„Měla by jsi se najíst, potřebuji tě silnou.“ Tón jeho hlasu byl teď chladný, ne jako předtím. Z jeho hlasu byla cítit otravná povinnost.
Počkal dokud jsem se nenajedla, přitom se na mě moc zvláštně díval. Bylo mi to trochu trapné a asi jsem se i červenala, protože se usmál.
„Víš, už je to moc dlouho, co jsem naposledy viděl ženu jíst.“ Řekl a oči se mu při těch slovech tak zvláštně zaleskly, skoro jako by chtěl brečet.
V tu chvíli mi ho bylo trochu líto.
* * *
Nenechal mě ani sklidit stůl po jídle a hned mě hnal na ošetřovnu.
Nadobro mi sundal obvazy z ran, které mi způsobil (opět velmi něžně), už je prý potřebovat nebudu.
Pak mě všelijak přeměřoval, výšku, délku rukou i nohou, obvod pasu, boků i prsou atd. Myslím, že vám nemusím nijak zvlášť vyličovat, že to byl zážitek na který skutečně dlouho nezapomenu. Dokonce i on se trochu červenal, ale ztratit tvář se mu nepodařilo.
No a pak mě vážil.
Snažila jsem se mu vysvětlit, že to po jídle nemá cenu, ale on že ne, že to tak právě potřebuje. Když jsem si stoupla na váhu, chvíli vyjeveně zíral na ručičku ciferníku ukazující hmotnost. Pak mi řekl ať slezu a stoupnu si na ni znovu. Zase vyjeveně zíral. Nakonec to nevydržel a stoupnul si na ni sám.
Podle jeho pokyvování hlavou, jsem usoudila, že váha ukazuje správně. Když z ní slezl, řekl, že je asi rozbitá.
Po odebrání třetí ampulky krve mi dal na ruku náplast, tu dětskou, s obrázky. Řekl, že by mi dal jinou, ale teď tu žádnou nemá. Ta náplast s obrázky je ale vážně moc hezká, takže mi to nevadí.
„Tak zase zítra!“ zamával mi na rozloučenou ve dveřích.
„Jo, jo….zítra. Tak ahoj! To “ahoj“ už asi neslyšel, protože zabouchl dveře.
Chvíli jsem na ně tupě civěla, když jsem zjistila strašnou věc.
Můj mozek díky tomuhle chlápkovi měkne! A to tak strašným způsobem, že jsem zahodila moje vlastní přirozené chování i uvažování! Díky bohu, že jsem si to uvědomila!
A okamžitě jsem začala plánovat útěk.
to be continued....
Dědictví Krve 5. část
Dědictví Krve 4. část
Dědictví krve 3. část
Dědictví Krve 2. část
Dedictví Krve 1. část
jooo útěk :D
OdpovědětVymazat