Nirvána

aneb viděla jsem Amélii z Montmartru


Po dlouhé, ale neskutečné dlouhé době, jsem se konečně rozhoupala se na tento film podívat (právě jsem ho dokoukala).
Mnoho lidí, co znám, jím byli naprosto uneseni. Dobu jsem naprosto nechápala, co na něm vidí. Nyní jsem ale pochopila, že to bylo pouze mojí nevědomostí, protože už to vidím taky...no....možná ještě víc :D.
Ano, ten film jsem si po shlédnutí ani ne poloviny naprosto zamilovala, dosáhla jsem jakési nirvány absolutního klidu a smířenosti. Ovládl mě dobrý pocit a příjemně mě tlačí u srdce.
Mé pocity z něho jsou ale příliš nepopsatelné, než abych je vám já, s průměrnou slovní zásobou mohla vyjevit. Z toho filmu na mě dýchlo kouzlo okamžiku a uvědomění, že stačí málo aby jste mohli měnit životy lidí. Nevinnost a hravá rozpustilost, odhodlání, energie, inteligence, skryté poslání, radosti všedního dne, víra...

Vždyť létat je přece tak snadné.