Díra

no nic

2011-01-24T21:50:00.005+01:00

"Neboj, to co mám na ksichtě není hovno, ale pleťová maska...

...

...z hovna...."

sobota = neděle

2010-12-07T13:45:00.004+01:00

sešli jsme se v sobotu

kdo ví co jsme chtěli
zalezl jsi mi do pórů
a já se probrala až v neděli

další fekální poeie vlastní výroby

2010-09-17T21:32:00.003+02:00

Vlasy

Lux si o češtině thá vlasy
bude plešatá?
asi...

Tvrdý život

snažím se stavět fekální pozii
v životě občas nacházím ironii
nesmím se na něj dívat moc z vršku
aby mi potom nerozbil držku

Rychlé řešení

když idioti vládnou světem
zastřelte je kulometem

Nudná hodina

čeština strávená penězokazem
musí každému lámat vazem

Závist

ořežu si tužku
nakreslím si pušku
zakloním hlavu
prostřelím si bradu
a přez spoustu krve uvidím
že pořát mrtvejm závidím

Realita

tiše se divím realitě
před kterou utéci se snažím hbitě
malicherné nás ovládá
všichni jsme strašný hovada

trocha fekální poezie vlastní výroby...

2010-09-05T17:08:00.013+02:00

Moje oči

moje oči! moje oči!
už jsou zase plné moči!
strašně to palí a bolí
nachcal mi do nich dědek s holí
...
asi měl ledvinový kameny

Píseň pro tento den:

2010-08-26T21:41:00.002+02:00

Slipknot - Vermilion

Ayakashi Bakeneko

2010-08-24T20:02:00.005+02:00

Aneb kde jste mohli poprvé vidět Kusuriuriho v akci.

Co na to říká Taylor? >klik<
Toto je sice recenze na seriál Mononoke, který následoval po tomhle, ale udělat si to obraz vám to pomůže i zde. ^_^

Kusuri uri

2010-08-18T20:11:00.005+02:00

Já tenhle seriál prostě miluju....takže se na něj taky dívejte!!!!

PS: Zejtra mám od 7:30 zkošky které rozhodnou jestli budu mít řidičák nebo ne, tak na mě prosím myslete!!!! Dík.

MONONOKE OPENIG

Píseň pro tento den:

2010-08-09T15:34:00.004+02:00

Hellsing Ultimate - Magnolia HD | The Remake

Veni, vidi, vici! První boj vyhrála ale pravá válka ještě nezačala, rozhodující bitva záčíná teprve 19. srpna ve 14:30...

Píseň pro tento den:

2010-07-28T23:15:00.006+02:00

Björk - Army Of Me

asi už vážně trpím depresemi =_=

EDIT v 20:56:
Opět už zase dobrá nálada! Tak jsem došla k názoru, že jsem úplně stejná jako Petr "Mňuk"... sdílíme maniodepresivní psychozu :D Muahahaha!

Píseň pro tento den:

2010-07-28T15:01:00.001+02:00

Suilen - Nenonenitayutae

Píseň pro tento den:

2010-07-27T22:11:00.001+02:00

Survivor - Eye Of The Tiger

Píseň pro tento den:

2010-07-26T22:32:00.003+02:00

Rob Zombie - American Witch

Oblíbená písnička vystihuje moji úlevu, teď to už v motoškole půjde lépe a lépe :)

25. 7. 2010 - Píseň pro tento den:

2010-07-26T21:05:00.001+02:00

Suilen - Zakuro

Píseň pro tento den:

2010-07-24T22:44:00.002+02:00

Jméno nevím, na youtube se o jejím názvu hádaj, rozhodně to ale není Slip Slide Melting pod kterým ji publikovali...každopádně se mi líbí :)

Co mě nezabije, to mě posílí!

2010-07-23T21:08:00.009+02:00

Dneska ty jízdy v autoškole fakt stály za ho- prd! A přitom to začlo tak nevině...

Tak jak obvykle jsem si v klídku, v domluvenou dobu (dnes na 17:00), jela do Kolína. Přijdu na domluvené místo a co nevidím! Nějaká slečna si tam stojí s helmou na MÉM místě, ale skousla jsem to, jsem přece hodná holka a Ondra zase krásně hrál na klavír, já si teda stoupla pod okno a zasněně naslouchala.
Za chvíli si to přifrčel můj učitel, já k němu radostně přispěchala a on mi povídá: "Ježiši! Martino! Co tady děláš?! Dyk ty jsi měla jezdit před hodinou! Teď je na řadě támhleta slečna!"
Zírala jsem na něj s otevřenou pusou.
"Tak máme 2 možnosti, buďto ti jízda propadne, nebo pojedeš se mnou za hodinu, až si to tady slečna odjezdí."
No co jsem měla dělat?
Prostě jsem tam hodinu musela tvrdnout.
A aby toho nebylo málo, slečinka měla sebou kabelčičku, se kterou prostě na motorku nemůže, takže jsem jí tu hodinu musela kabelku tahat sebou...
Bezcílně jsem bloumala po futku, koukla se na boty, a vypadla. Před školou jsem si našla aspoň fajn zábavu. Házení kamínků do dvou malých otvorů v poklopu kanálu a přitom dělat jogínská dechová cvičení (nádech....výdech....nádech...atd.) je vskutku naplňující.
Pak už na mě přišla řada.
Nasedla jsem na motorku a...nevím! Mám okno. Paměť nepříjemné vzpomínky vytlačila. Ale nějakým, naprosto záhadným způsobem, jsem se za hlučných fanfár "nadávek" od instruktora dostala z Kolína. Jezdili jsme po vesnicích za Kolínem a já mačkala spojku zároveň s plynem během podřazování, nechávala si vylítnout otáčky nad 5000, takže motorka řvala, nevypínala blinkry, podřazovala při jízdě z kopce...fiasko.
Fakt jsem to posrala.
Dojeli jsme ke kruháku u Raisy, tam jsem zaparkovala.
Řekl mi, že jediný co dělám dobře je, jak držím na motorce rovnováhu, že nepadám a že ji udržím i se spolujezdcem, takže on sám nemusí dávat nohy na zem. Jinak, že to všechno seru... Na to, že to byla moje 4. jízda, jsem prej fakt pozadu.
Pak mi dával otcovské rady a mluvil na mě mírným hlasem, což jsem byla ráda. To co mi řek mi pomohlo, poradil mi. Rozloučili jsme se a já šla na vlak.
Osobák v 19: 28 měl zpoždění, dnes mé jediné štěstí.
Sedla jsem si do mezipatra hned za 1. třídou a rozbrečela se. Snaha ovládnout se ale byla marná, výsledek byl dokonce horší, protože ze mě vyšlo hrozné sýpání astmatika při záchvatu.
První pomoc mi nikdo dát nepřišel.
Tedy až na výpravčího, který se mě snažil rozveselit a já jsem mu hnusně odsekla. Pak mi to bylo líto a chtěla jsem mu při vystupování aspoň s úsměvem říct na shledanou, ale to se nepodařilo. Jakmile viděl, že se blížím, rychle vypadl.
Nasadila jsem tedy svůj plechovej úsměv, jela domů a tam dělala jako že se nic nestalo.

Píseň pro tento den: Disturbed - Indestructible

Co mě nezabije, to mě posílí...Jsem tedy už nesmrtelná?

Píseň pro tento den:

2010-07-22T21:02:00.007+02:00

Irish Rovers - Drunken Sailor

Tak, zejtra mám jízdy a docela dost se bojim, takže dopřeju vám i sobě vzpruhu v podobě písničky

Píseň pro tento den:

2010-07-21T20:34:00.002+02:00

Melnica - Lenta v volosah (stuha ve vlasech)

Než jsem se podívala na film Tygr a sníh, tak jsem myslela, že jako dnešní píseň dám Vybiku od Vobezdud. Ale tenhle fiml prostě moji dnešní náladu naprosto změnil. Nebudu se vám snažit vylíčit děj, protože se na něj musíte podívat sami, ale aspoň vám povím, že v něm poznáte co znamená opravdu milovat.

Jo a až potkáte ve městě během sněhových přeháněk tygra, určitě poznáte, že je nejvyšší čas se nad sebou zamyslet :)

20. 7. 2010 - Píseň pro tento den

2010-07-21T20:13:00.004+02:00

HIM - Vampire Heart

Nějakou záhadou se mi stalo, že jsem se dívala dneska na Buffy přemožitelku upírů. Musím říct, že jsem si ty *oldschoolový upíry fakt užila a smála se jako už dlouho ne... No a potom mě celej zbytek dne oběžovala v hlavě písnička Vampire Heart, tak jsem se rozhodla že sní budu obtěžovat teď já vás :)

*je zvláštní, že je požaju za oldschooly ale třeba Drákulu ne...asi je vněm něm něco nadčasového...

Píseň pro tento den:

2010-07-19T18:46:00.004+02:00

P.O.D. - Youth Of A Nation

Píseň pro tento den:

2010-07-18T20:28:00.006+02:00

Medicine: Time Baby III

Sometimes it rains inside my head
All the words run dry
Walls are breathing hands are reaching up
To touch my thigh

No they don't have to take you away
No they don't have to take you away
No they don't have to take you away
No they don't have to take you away

Sometimes it's bright inside my head
Just like the spark in my eyes
And hands are breathing ones are reaching up
Cause that's the time we rise

No they don't have to take you away
No they don't have to take you away
No they don't have to take you away
No they don't have to take you away
No they don't have to take you away
That's breaking away again(repeat)
No they don't have to take you away

17. 7. 2010 (svátek má Martina)

2010-07-17T22:35:00.004+02:00

Píseň pro tento den: Marilyn Manson - The Speed Of Pain

Rebirth - Znovuzrození

2010-06-07T10:37:00.003+02:00

Trvalo to vskutku dlouhý čas i dlouhé přemýšlení zda-li to tu rozjet znovu, ale protože už začínám mít zase více času, znovu se na to vrhnu.

Od od chodu ze základky uběhl už skoro rok. Pozorujete ten rozklad? Naprostá destrukce osobností, ti nejsilnější se válí na pokraji deprese, jako děti vytržené z matčina lůna, a ubohost vítězí... Vidíte to?
Spravedliví klečí vyřízeně na kolenou a všepřežívající švábi jim probíhají mezi nohama. I když jsou tamti na kolenou, švábi nikdy na ně nedosáhnou, přesto vyžívají daleko lépe...
Vidíte to?
Ale proč?
Proč to tak je?

Je léto, čas hojnosti a brzy přijdou prázdniny, čas znovuzrození, nové síly. Tak doufám že ti, v které věřím znovu povstanou.

PS: Vůbec nechápu co jsem to právě ze sebe vyblila za bláboly, pravděpodobně se jedná o reakce na existencionální otázky lidstva a strachu o mé blízké. Snad příští příspěvek bude lepší, ikdyž to taky moc růžově nevidím, protože mám v merku jsem ještě napsat naše (Ann, Roman a Já) úvahy o konci světa, takže se máte na co těšit :D

Hybernace

2009-11-02T22:14:00.001+01:00

Tento blog v tuto chvíli hybernuje, vyčkejte prosím do jara...

Synagoga v Kolíně

2009-08-15T23:16:00.001+02:00

aneb můj dnešní výlet

Je 15. srpna devět hodin, sobota.

Ráno se již dávno lenivě překulilo do časného dopoledne. Slunce, na důkaz toho, stále ještě melancholicky zářilo v zlato-žlutých odstínech a mírně se opíralo do dvou vysokých věží, majestátně se tyčící nad bývalou židovskou obcí a vlastně i celým Kolínem. Půvabná toť podívaná. Město bylo stále rozespalé a ulice poloprázdné, neboť každý, kdo nemusel vstávat do práce nebo na nákupy, si milerád přispal.

„Tak jsme tady.“ Řekl veselý tatík po tom, co pozdravil brýlatou slečnu v městském informačním centru, které stojí v oné zmiňované židovské obci. Usoudila jsem, že se ho drží dobrá nálada, protože si celou cestu do Kolína autem prozpěvoval a dokonce si ani nepustil rádio.

„Chceme se podívat do synagogy, jsme tady dobře?“ pokračoval.

Slečna se usmála a už mu strkala do ruky tři vstupenky, dvě celé a jednu poloviční, protože mě rodiče, pravděpodobně za cílem ušetřit, prezentovali jako čtrnáctiletou.

Za chvíli z nějakého kumbálku vyšla další slečna, pro změnu bez brýlí navíc blonďatá a dávala každému do ruky text vytištěný na kancelářské A4.

Otec svůj text odmítl. Argumentoval to tím, že neumí číst a navíc je prý slepý.

Ona blondýnka se zachichotala a vyvedla nás přes chodbu, kterou jsme přišli, až na malé, jakési náměstíčko nebo spíš dvoreček před synagogou. Obdivovala jsem se jejímu bělostnému průčelí, vyzdobené plastickým nápisem napsaným v typickém židovském písmu. „Musím od Vladěny získat o tom nějaké další informace,“ pomyslím si, „abych se tímto způsobem nedopouštěla nějaké mystifikace.“

Mezitím naše sličná průvodkyně otvírala velikým klíčem krásné železné dveře, které vzhledem k velikosti klíče, byly docela malé, ale pořád stejně úchvatné. Byly tak trochu jako do jiného světa.

A skutečně za nimy jiný svět byl.

S jejich otevřením jsme vešli do podloubí, námi zatím nepoznaného svatostánku. Byla jsem příjemně překvapena tím, že na rozdíl od kostelů, není zde taková zima a celkově toto prostředí na mě působí příjemněji. Vyšli jsme z podloubí na pravé straně oltáře.

Byl vyvýšený, aby odtud bylo vidět všude a odevšad sem. Postavila jsem se před něj a opřela se o jakési mramorové zábradlí, jehož purpurové čalounění časem vypelichalo a s neskrývaným zájmem jsem si počala modlitebnu prohlížet.

Bílé světlo se nesměle rozbíhalo po lunetové klenbě, která mi připomněla žebra velké velryby, jejíž kostru jsem viděla v Národním muzeu. Dojem velrybí kostry jenom „kazila“ štuková výzdoba zobrazující nejrůznější květiny. V ženské galerii nad podloubím jsem si okamžitě představila černovlasé krásky z getta a jejich matky, nebo babičky, jak je peskují za to, že při bohoslužbě hodily zamilovaný pohled dolů k chlapci. Mezi tím, vlastně hned při vstupu, mamka zaujala ideální místo vpravo na vyvýšené terásce, na které stál oltář a jala se číst. Moc jsem ji nevnímala, protože můj pohled padl do davu židlí stojících připravených ke mši. Slunce, deroucí se jedním mozaikovým oknem dovnitř, vytvořilo duhový stín dopadající jen na jediné místo, jen na jedinou židli, v předposlední řaďě.

„To je to místo vyvolené!“ Napadlo mě a vyšla jsem volným krokem k tomu místu.

Usadila jsem se a vrhla pohled vstříc očišťující záři. Světlo vycházelo z prostředního, největšího mozaikového okna, zbudovaného přímo nad oltářem. Oknu vévodila z nachových sklíček vyvedená Davidova hvězda a v jejím středu byl pro mě naprosto nečitelný nápis. „Ach, ta hebrejština…“

Přímo pod ní byla velká květina, jež mi připomínala rozpůlenou slunečnici, jen s tím rozdílem, že byla celá oranžová. Nevím, jaké to je vidět svět růžovými brýlemi, ale díky této kytce vím, jaké je to s oranžovými, protože světlo procházející skrze ní, mi teď oslepuje oči. To už jsem ale začala vnímat mamínkovo pedagogické snažení, nás poučit o historii této budovy. A tak jsem se dozvěděla, že mimo Prahu je toto nejstarší a nejcennější památka svého druhu, že sem byla připojena židovská škola a že byla založena roku1642 a náboženským účelů sloužila až do roku 1955. Od října roku 2000 je přístupná veřejnosti a je místem konání kulturních akcí.

Byli jsme již na odchodu, když táta pohlédl z okna a jakoby zpola vykřikl se zeptal:

„Není támhleto kulatá věž?“

Mlčeli jsme.

„Tudy se dá dostat na dvůr k Hankovcovi!“ rázně pronesl a pohlédl na průvodkyni. Ta poněkud nesměle přitakala, pravděpodobně šokovaná tím, že se někdo snaží dostat na dvůr k Hankovcům.

Když jsme vyšli ven, naposledy jsem se ohlédla, jak se za námi těžké dveře zabouchly, v koutku duše doufám, že se sem vrátím.

Při odchodu jsme se dověděli, že si získané texty máme nechat, nacpali jsme je tedy mámě do kabelky a vyrazili jsme za dalším cílem.

„Teď půjdeme koupit ty barvy!“

Nirvána

2009-08-12T23:25:00.007+02:00

aneb viděla jsem Amélii z Montmartru

Po dlouhé, ale neskutečné dlouhé době, jsem se konečně rozhoupala se na tento film podívat (právě jsem ho dokoukala).
Mnoho lidí, co znám, jím byli naprosto uneseni. Dobu jsem naprosto nechápala, co na něm vidí. Nyní jsem ale pochopila, že to bylo pouze mojí nevědomostí, protože už to vidím taky...no....možná ještě víc :D.
Ano, ten film jsem si po shlédnutí ani ne poloviny naprosto zamilovala, dosáhla jsem jakési nirvány absolutního klidu a smířenosti. Ovládl mě dobrý pocit a příjemně mě tlačí u srdce.
Mé pocity z něho jsou ale příliš nepopsatelné, než abych je vám já, s průměrnou slovní zásobou mohla vyjevit. Z toho filmu na mě dýchlo kouzlo okamžiku a uvědomění, že stačí málo aby jste mohli měnit životy lidí. Nevinnost a hravá rozpustilost, odhodlání, energie, inteligence, skryté poslání, radosti všedního dne, víra...

Vždyť létat je přece tak snadné.

40 způsobů jak se stát magnetem na holky

2009-07-24T22:44:00.002+02:00

Příroda vás podrazila, nenadělila vám obličej Brada Pitta, ani žulové břišní svaly, ani tučné konto. Teď jí to ale můžete vrátit i s úroky...

Jelikož doufám, že na tento blog chodí i kluci, našla i trochu upravila pro ně článek, se kterým naprosto souhlasím.
Určitě jste slyšeli spoustu rad, rad se holkám dostat do hlavy (a do kalhotek a pak ještě dál). Vetšinou jsou to ale naprosté hovadiny.
Při tom je to jednoduché, stačí se nás prostě slušně zeptat!

ŘÍKÁME VÁM TOTO:

Pyžamo není přežitek, ale musí být dospělé a elegantní, ne se Supermanem. Odložíte li vršek, tím líp. Ale hlavně: nepřekvapujte nás další vrstvou prádla pod pyžamem! Nepřišly jsme si hrát na archeoložky v oboru starých textilií.
Nestyďte se obejmout před námi synovce/bratrance/jakékoliv malé dítě mužského pohlaví. Třeba si hned stoupneme do fronty.
Pořád vás stříhá vaše máma nebo známá? Holič nemusí mít na seznamu klientů hollywoodské hvězdy, ale rozdíl mezi chirurgickou prací a přejezdem kombajnu poznáme okamžitě.
Váš pevný a tvarovaný zadek je alfa a omega, zvlášť v dobře padnoucích džínách. Takže zdůrazňujeme: zadek zadek zadek a zase zadek!
Výběr kalhot je věda, kterou nesmíte odbýt. Správný střih, délka a barva rozhodují. Hlavně by vám měly dělat hezký zadek. A kalhoty v žádném případě nevytahujte až k pupíku.
Známá rada, která spolehlivě funguje. Dělejte si legraci z okolí, ale hlavně ze sebe. Až se začneme dusit smíchy, možná přehlédneme toho půvabného frajírka, co stojí hned vedle vás. Možná.
Historky o sexu zabírají hned na první signální. Nejdříve se dostaví žárlivost ale pak si vás prostě představíme nahého. V posteli. S námi, máte-li hezký zadek.
Drsná póza funguje málokdy. Chceme totiž, aby jste byli v jádru laskaví. Ale nepřehánějte to. O historky, kdy pomáháte maminkám s kočárky a babičkám s nákupy fakt nestojíme.
Mírně rajcovní oslovení je fajn, ale nesmí být okopírované z vašeho oblíbeného pornofilmu.
Když dá vašemu kamarádovi přítelkyně kopačky, běžte jej klidně podpořit do hospody. Aspoň budete mít jistotu, že vám to příště oplatí.
Jestli vás nenadání začneme líbat, využijte toho a jemně nás kousněte do spodního rtu. Stačí jedna dvě vteřiny a máte nás v hrsti.
Když vám těsně nad spodním prádlem přechází opálená kůže do té, kterou sluníčko nevidělo. Nemůžeme si pomoct a chceme si sáhnout.
S pivním mozolem moc nezabodujete, ale nepopíráme, že chlápek, co vypije pivo na jeden zátah, má svoje kouzlo a chceme se o něm dozvědět víc.
Schopnost vyťukat během minuty esemesku, která nás dostane. A klidně může být i trochu perverzní.
V hotelovém pokoji by vždycky měla být vana. Nebo jste snad už viděli někoho popíjet šampaňské ve sprše?
Oholená tvář nebo strniště. Máte-li plnovous, zařaďte zpátečku.
Alkohol. Účinně boří zábrany na obou stranách. Máto ale dvě nevýhody: jeho kouzlo se brzy rozplyne a zvracející žena nemá na sex náladu.
Tetování dodá zajímavosti i joudovi. Ano, jsme prostě povrchní.
Když s námi promluvíte a pak si nás nevšímáte. To nás nesmírně naštve. A hněv = zájem.
Pornofilmy o instalatérech mají reálný základ. Proto raději zkuste opravit kapající kohoutek sami. To pak uvidíte jak začne vlhnout něco jiného.
Rvačky. Určitě vám někdo říkal, že násilím se nic nevyřeší, ale když nás v metru začne osahávat opilý fanoušek Slávie, vidíme to trochu jinak.
Oblek. Když vám padne, tak možná i přehlédneme, že se nás snažíte opít a dostat do postele.
Když nás vezete taxíkem rovnou k sobě domů a vynecháte kino i restauraci. To znamená, že chcete souložit celou noc. A to taky znamená, že zvládnete souložit celou noc.
Tepláky. Stejně tak, jako vy nemůžete spustit oči z našich elasťáku, nás fascinuje tento volný sportovní oděv. Ale musejí být čisté a model nesmí být starší déle než rok, jinak budete za socky. Bonus: Jen tepláky, bez trička.
Deset a více centimetrů. Rozdílu výšky samozřejmě. Vysocí muži nás přitahují svoji výškou, prcci zase odvahou a vysokým sebevědomím.
Chlap v kuchyni. Proč myslíte, že Jamie Oliver vaří? Spočítal si, že se jinak k modelkám nedostane. Stačí se naučit jeden pokrm a pak ho úspěšně zopakovat.
Těsné kalhoty. Je nám jedno, že vám drtí rozkrok. Vezměte si je a my pak vás z nich rády osvobodíme. Ach, ty koule!
Vysportovaná lýtka. Klidně běhejte po eskalátorech pozpátku, ale zkrátka si je pořiďte. Teď hned.
Když pomáháte s výběrem partnera vašemu teplému kamarádovi. Hned totiž zjistíme, že jste zaručeně na holky.
Hnusní chlapi. Stůjte vedle nich a vaše cena půjde prudce nahoru. Doporučujeme taxikáře, uhrovité výrostky a kamarády vašeho otce.
Klasika funguje. Podržte nám dveře nebo kabát. Pak podržíme my.
Povolte si kravatu, a víc nemusíte dodávat. Zas tak blbé nejsme.
Župan nechte ve skříni. Zbožňujeme muže s ručníkem kolem pasu, kteří právě vylezli z koupelny, a když jim stojí.
Flirtování s jinou ženou. Nezabírá to? Zkuste flirtování s mužem. Na vlastní nebezpečí.
Když před námi v posilovně hbitě máváte činkami, které váží tolik co my. A když ukazujete hezký zadek.
Založte nám jemně pramínek vlasů za ucho a na odkryté místo nás něžně polibte. Délku našeho vzdechu berte jako hodnocení. Trénujte a zlepšujte se.
Když nám říkáte, že jsme sexy. Také nám můžete říkat, jak nám to sluší. Lichotka ovšem nesmí obsahovat slova typu "překvapivě", "výjimečně" a "dneska.
Přetáhněte si svetr přes hlavu a nechte tričko pod ním chvíli povytažené, teprve pak si ho zas ledabyle stáhněte. Rády si ten pohled vychutnáme.
Masáž zad(ku) a krku vždy potěší. Nezáleží na tom jestli to doopravdy umíte, nebo umění masáže jen předstíráte. Do pěti minut se převalíme na záda aby jsme zjistily, jestli máte hbité jen ruce, nebo i zbytek těla.
Moc a schopnost. Neměří se velikostí konta nebo kapesného, ale vašimi činy. Udělejte nám sami zajímavý program na celý víkend, nebojte se jednat s lidmi, řešte problémy vážně a nekňourejte, nestěžujte si. Prostě nám dokažte že na to máte. A po tom máte i na nás.

10 největších trapasů
aneb jak nejrychleji ztratit těžce vydobyté skóre k naprosté nule

Když jste v koupelně déle než půl hodiny. Pokud v ní nejste s námi tak co tam děláte?! Serete nebo honíte?
Za ruce chodí jenom děti v mateřské školce. Nevěšte se na nás, pokud se budeme chtít držet, určitě to poznáte.
Chlapi, co usrkávají koktejly. Naučte se normálně pít pivo! Zvládly to miliony mužů před vámi, vy to zvládnete taky!
Otřepaná moudra z knížek o vztazích. Muži jsou z Marzu a ženy z Venuše. Astrologie a horoskopy jsou kecy nedůstojné mužů.
Ultra těsná trička od Benettonu. Říkáme to pořád a pořád se vracejí. Jako chřipka.
Samo opalovací krémy. Ušetříte za solárko, ale co ty oranžové fleky na čele? To od mrkve asi nebude, co?
Stydlíni, kteří se okamžitě soukají do spodního prádla, kdykoliv projde oknem do ložnice trochu světla.
Plivání při sportu. Z toho je nám tak leda šoufl.
Muži posedlí dietami. Zkuste jenom chvíli studovat počet kalorií na obalu jogurtu a máte to u nás spočítané.
Flákači, co si myslí že budou vydělávat tím, že docela dobře vypadají.

Publikováno v časopise Maxim prosinec/08

Tak, já radím aby si z toho pánové vzali ponaučení a dámy se aspoň vyjádřily, zda to schvalují, či ne a proč....

bunny suicide

2009-07-16T22:47:00.026+02:00

Seznamte se s sebevražednými králíčky!

Po celém světě se dočkaly během krátké chvíle veliké obliby, zkrátka, všem se líbí.
Vznikly v roce 2003 z pera Andyho RiLeye, který pochází spolu z králíčky z Velké Británie. Jeho velmi krátké komixy, často jednoobrázkové, vyjadřují úspěšné i neúspěšné pokusy králíčků o sebevraždu (to by vás nenapadlo, když jsou sebevražední :D).
Komix si vás získá jednoduchou, ba až infantilní kresbou, která překypuje černým humorem a hlavně, nikdy nepřestanete žasnout nad tím, jak je možné spáchat sebevraždu...

Smrtelně důležité....

2009-07-10T19:29:00.002+02:00

... pro mě.
Obrázek se správným pojmenováními jednotlivých částí katany. Věřím, že se vám to bude hodit (není nad to si při výběru katany před prodavačem zamachrovat :D).

Matrix parodie

2009-07-05T21:09:00.001+02:00

Ten začátek je vostrej zbytek už je slabší....

Wood

2009-06-23T19:32:00.002+02:00

Tak, jelikož a ježto mám docela slabost pro kapelu Second Person, jsem se rozhodla vyhrabat nějakou další pěknou písničku od nich.
Tentokrát je to písnička Wood.

Second Person - Wood

Tak tohle mi fakticky zvedlo náladu :D

2009-06-19T16:20:00.000+02:00

Hypno

2009-06-14T21:29:00.001+02:00

Tak na tohle jsem vydržela civět celé 2 hodiny...

Dědictví krve 9. část

2009-06-09T21:35:00.004+02:00

Vyvěste prapory!!! nakonec se mi to podařilo!!! Užijte si další část dědictví krve :D

------------------------------------------------

Seděl ve svém bytě v nejvyšším patře budovy a prohlížel si zápisky, které si zapsal, když prováděl základní prohlídku pro výzkum u té dívky s pořadovým číslem 324.

Tři sta dvacet tři planých pokusů a zmařených životů, tři sta dvacet tři mužů, žen a dětí.

I teď, po tak dlouhé době, si je pamatuje všechny. Jména osudy, jejich smutky a starosti, úsměvy, ty jejich pohledy když umírali, výraz jejich očí, které prosily o slitování.

Nejspíš už nikdy je nedostane z paměti.

„Bože!“

Točila se z toho všeho mu hlava.

Vypnul počítač i monitor, oba najednou při vypnutí naposledy sladce vydechli. Skutečně už byl hodně unavený, a tak se rozhodl jít spát.

Když procházel svojí moderní kuchyní, která svým desigem spíše připomínala chemickou laboratoř, padl jeho pohled na ledničku.

Když zabral za její madlo, ve dvířkách slabě luplo, jak povolila, a lednička se slabě rozbzučela. Ozářilo ho bílé světlo vycházející z jejího nitra a on nahlédl dovnitř. Uvnitř byla doslova pastva pro oči, tedy jen pro ty upíří.

Lednička byla doslova plná balíčků lékařské krve, pečlivě srovnaných dle stáří a typu. Uprostřed té krvavé záplavy byl položený malý papírek se vzkazem:

„Večer to bylo moc krásné miláčku, tady jsem ti nachystala čerstvou krev, tak se pěkně napapej.

Tvoje Rebeka.

* * *

„Cink! Cink!“ zazvonily o zem obě rozlomené půlky skalpelu. „Do prdele!“ řekla jsem si polohlasem pro sebe. Tohle byl jediný možný nástroj, který by byl schopen otevřít poklop od ventilace. „Tohle že je chirurgická ocel?! Sračka je to!“

Bezradně vydechnu a pomalu, opřená o zeď, se svezu na zem.

„Co teď?“ Snažím se usilovně přemýšlet.

Během mého usilovného přemýšlení, kdy jsem se snažila zaktivovat poslední zbytky mého logického myšlení, můj pohled padl na obě půlky skalpelu, které stále ležely na místě, kam ještě před okamžikem dopadly.

„Jak mi tu vlastně mohl takovouhle nebezpečnou věc, ten vypatlanej upír, jen tak nechat? Netušila jsem, že je tak blbý… Nebo je naopak hrozně chytrý, protože musel vědět, že se s tímhle „mejd in čajna“ skalpelem nikam nedostanu.“

Potácivě, ladnými pohyby opilce, jsem zase vstala, sebrala trosky chirurgického nože a vyhodila je do koše.

„No nic, musím najít jiný otvírák na tuhle konzervu, do které mě zavřeli.

* * *

Po dobrém jídle se cítil jako znovu zrozený, už se mu dokonce ani nechtělo spát. Že by se nakonec šel podívat na její vzorek krve, na který se chtěl podívat až zítra? Radši ne… když teď zjistí, že je její vzorek negativní, vypíše jí okamžitě ortel smrti.

„Dám jí aspoň jeden den navíc.“

Rozhodl se zahnat chmurné myšlenky dobrou knihou, a tak zamířil do své rozsáhlé knihovny. Už odmalička mu jeho otec říkal, ať si nikdy nekupuje do knihovny beletrii, je to o ničem a akorát to zabírá místo. Také si toto ponaučení vzal k srdci, ikdyž leckdo by mohl namítnou, že například Drákula nebo Frankenstein, je také beletrie, on to tak ale nebral, pro něj to bylo skutečně spíše naučné dílo.

Vytáhl jednu z knih, usedl do velkého ušáku, který pod ním koženě zavrzal, a počal si v ní listovat. Nevydržel to však dlouho.

„Sakra…“ procedil mezi zuby,„…nemůžu se soustředit!“

Rychle vstal, položil knihu na konferenční stolek a nakonec nervózně přecházel po místnosti sem a tam.

Ano, nechtěl si to připustit, ale byl skutečně velmi zvědavý na její vzorek.

„Ona by to skutečně mohla být!“ pomyslel si. „Je v ní totiž něco nelidsky lidského…“

Zastavil se uprostřed místnosti a po chvíli váhání odběhl do své soukromé pracovny, která mu byla zároveň i laboratoří.

Dědictví krve 7. část

Dědictví Krve 6. část

Dědictví Krve 5. část

Dědictví Krve 4. část

Dědictví krve 3. část

Dědictví Krve 2. část

Dedictví Krve 1. část

Jen pomalu...

2009-06-05T14:46:00.002+02:00

Další zajímavý video

Rain

2009-05-10T18:32:00.002+02:00

zase jedno úplně dokonalý videjko :D
->Rain<-

obrázek (c) OjosVerde

Připravte se! Konec světa se blíží!

2009-05-04T19:57:00.002+02:00

Jak jsem na to přišla?
Snadno!
Samá špatná znamení!

Republiku zachvátil mor včelího plodu a včely hromadně vymírají, v některých vesnicích už nenajdete ani včelu.
Můj milovaný soused Mirek Fotr na čarodějnice spadl z kola a praštil se do břicha. Ukázalo se, že má vnitřní krvácení a byl okamžitě převezen do nemocnice, kde byl za krátkou dobu operován. Nyní je jeho stav stabilizovaný, ale bohužel se zatím moc nelepší.
Sousedovic černý kocour nyní soustavně napadá moji kočku, která následkem toho teď chodí domů věčně pokousaná.
Druzí sousedi se na čarodějnice strašně opili(což NIKDY nedělají) a obřadně, proti vůli sousedky, spálili židli. Je zvláštní, jak alkohol dokáže proměnit lidi ve zvířata.
Paroubková čeká dítě.

Jehe Šmej raba mevarach le-alam u-le-almej almaja.
Amen

Jejda....

2009-04-21T22:04:00.002+02:00

Tak mě napadlo se jednou za uherskej rok napadlo se podívat na můj blog... A KURVA JÁ MÁM POŘÁT VELIKONOCE!
No nevadí, trochu na tom zapracuji a brzy se budete moci potěšit novými články...

Veselé Velikonoce!!!!

2009-04-12T19:13:00.002+02:00

Takhle vypadají moje Velikonoce

obrázek (c) DeeLeaf

Něco pro Ann!

2009-04-12T18:57:00.002+02:00

Když jsem viděla tenhle obrázek, tak jsem si hned vzpomněla na Ann!
L jako model v reklamě na pánskou voňavku XD

Hrady

2009-04-09T19:58:00.006+02:00

Tak už se nám pomalinku blíží léto a s ním sluníčko, dovolená, písečné pláže....
Ale co na těch plážích budeme dělat?
No přece stavět hrady!!! :D

Dědictví Krve 8. část

2009-04-05T15:46:00.003+02:00

Tak jo, tak jo!
Skutečně mi to už bylo trapné vůči mým přátelům, takže jsem se rozhodla, sem další část Dědictví krve přidat...
Užijte si to! :)

Dědictví krve 8. část

„Již dorazil pane!“ řekl sluha, který ho uvedl, a který hned zase zmizel.

Na vyvýšeném trůně přímo před ním seděl honosně vyhlížející postarší muž. Pán upířího klanu Cruor, Lestat.

„Pane!“ poklekl na koleno, „Jsem tu, abych dle vašeho rozkazu, podal první hlášení o vývoji výzkumu!“

Lestat se napřímil a vstal. Nyní byla dobře znatelná jeho urostlá postava. Široká ramena a výška bezmála dva metry, svědčily o tom, že se o něj, za jeho mládí, musely ženy doslova přetahovat, a i nyní by si určitě leckterá dala říct.

„Tak tedy povídej chlapče a nenech se pobízet.“ řekl otcovským hlasem a znovu se usadil na trůn.

„Před třemi dny, jsem cíl odchytil v oblasti Jižního Města, odkud byl přemístěn do mé výzkumné ordinace, kde byl připravován. Cíl je nyní evidován jako subjekt č. 324. Subjekt č. 324 je v dobré fyzické i psychické kondici a je plně připraven k výzkumu.“ Odpověděl uhlazeným lékařským projevem.

„Ale no tak, proč hned tak chladně a oficiálně?“ pronesl lehce pohoršeným hlasem Lestat.

„Slyšel jsem, že ten „cíl“ je dívka, dokonce prý velmi hezká! Co mi o tom povíš, chlapče?“

Poněkud ošemetná otázka, od pána klanu, ho sice zaskočila, ale nedal na sobě nic znát.

„Ano pane, je to dívka, ale o její kráse vám mnoho nepovím, nedíval jsem se.“

„Hmmm…, škoda, škoda. No dobře tedy mladíku, nechť výzkum započne!!!“

* * *

Mrtvé ticho bytu rozervalo řinčení klíčů v zámku.

„Že by už někdo dorazil?!“

Vstávám jen pomalu, protože mi to ani jinak nejde. Dlouhým vysedáváním mi nohy ztuhly a teď i dokonce brněly.

Bylo slyšet otevírání hlavních dveří, lehké kroky a pak i jejich pevné zaklapnutí, když se opět zavřely.

Kroky pokračovaly dál, směrem ke dveřím pokoje, ve kterém jsem byla já. Na chvíli se před nimi zastavily, jako by dotyčný váhal, zda-li vstoupit, či nikoliv.

Pak někdo chytil za kliku.

Byl to on.

Významným pohledem se na mě podíval a pak se zeptal, jestli jsem jedla.

Řekla jsem mu, že ne.

„Měla by jsi se najíst, potřebuji tě silnou.“ Tón jeho hlasu byl teď chladný, ne jako předtím. Z jeho hlasu byla cítit otravná povinnost.

Počkal dokud jsem se nenajedla, přitom se na mě moc zvláštně díval. Bylo mi to trochu trapné a asi jsem se i červenala, protože se usmál.

„Víš, už je to moc dlouho, co jsem naposledy viděl ženu jíst.“ Řekl a oči se mu při těch slovech tak zvláštně zaleskly, skoro jako by chtěl brečet.

V tu chvíli mi ho bylo trochu líto.

* * *

Nenechal mě ani sklidit stůl po jídle a hned mě hnal na ošetřovnu.

Nadobro mi sundal obvazy z ran, které mi způsobil (opět velmi něžně), už je prý potřebovat nebudu.

Pak mě všelijak přeměřoval, výšku, délku rukou i nohou, obvod pasu, boků i prsou atd. Myslím, že vám nemusím nijak zvlášť vyličovat, že to byl zážitek na který skutečně dlouho nezapomenu. Dokonce i on se trochu červenal, ale ztratit tvář se mu nepodařilo.

No a pak mě vážil.

Snažila jsem se mu vysvětlit, že to po jídle nemá cenu, ale on že ne, že to tak právě potřebuje. Když jsem si stoupla na váhu, chvíli vyjeveně zíral na ručičku ciferníku ukazující hmotnost. Pak mi řekl ať slezu a stoupnu si na ni znovu. Zase vyjeveně zíral. Nakonec to nevydržel a stoupnul si na ni sám.

Podle jeho pokyvování hlavou, jsem usoudila, že váha ukazuje správně. Když z ní slezl, řekl, že je asi rozbitá.

Po odebrání třetí ampulky krve mi dal na ruku náplast, tu dětskou, s obrázky. Řekl, že by mi dal jinou, ale teď tu žádnou nemá. Ta náplast s obrázky je ale vážně moc hezká, takže mi to nevadí.

„Tak zase zítra!“ zamával mi na rozloučenou ve dveřích.

„Jo, jo….zítra. Tak ahoj! To “ahoj“ už asi neslyšel, protože zabouchl dveře.

Chvíli jsem na ně tupě civěla, když jsem zjistila strašnou věc.

Můj mozek díky tomuhle chlápkovi měkne! A to tak strašným způsobem, že jsem zahodila moje vlastní přirozené chování i uvažování! Díky bohu, že jsem si to uvědomila!

A okamžitě jsem začala plánovat útěk.

to be continued....

Dědictví krve 7. část

Dědictví Krve 6. část
Dědictví Krve 5. část
Dědictví Krve 4. část
Dědictví krve 3. část
Dědictví Krve 2. část
Dedictví Krve 1. část

Omg...

2009-03-31T22:15:00.001+02:00

A pak se malé děti nemájí bát.....

2009-03-23T21:05:00.002+01:00

To co mi...

2009-03-12T16:40:00.007+01:00

...nažene slzy do očí.

Tady je opět další výběr oblečení, které bych chtěla, ale určitě je mít nebudu....
BÉÉÉééééééééééééééééééééééééééééééé
(asi senilním ↑ :D)

zepředu
zezadu

zepředuzezadu
achjo.. ale nepřestanu doufat, třeba je k narozkám, aspoň tričko a kalhoty ukecám...

lol XD

2009-03-11T15:18:00.002+01:00

Schválně jestli poznáte všechny předváděné hry.... :D

Follow the darkness

2009-03-09T21:06:00.004+01:00

Nebudu vám vysvětlovat, proč jsem tohle napsala, je to moc složité a trochu i bolestné a nejhorší je na tom to, že si za to můžu sama...

jo a tohle si please pusťte k tomu (serte na video mě jde o tu písničku)

Světlo, jsi tu ještě?
Schováváš se v záhybech prostěradla, nebo ses schovalo pod postel?
Ani pruhy světel z ulice mi tě nepomáhají najít.
Světlo, jsi tu ještě?
Temnota je všude.
Kolikrát ti mám říkat, že temnota neexistuje?!
Slzy, černé jako dehet, stékají po bělostném potahu polštáře.
Světlo, jsi tu ještě?
Bílá je smutek, černá je smrt.
Bílá je jako sníh, který padá v létě, temnota ji pohltit může.
Světlo, jsi tu ještě?
Jako zvíře se krčím v jeskyni zklamání.
Tma je všude.
Světlo, jsi tu ještě?
Nevím, možná mě stráví,
život jako orel se mnou, krysou dáví.
Světlo, jsi tu ještě?
Jak dlouho plakat?
Jak dlouho čekat?
Světlo, jsi tu ještě?
Temnota je, zrodila se pod okraji našich víček.
Naplnila naše srdce.
Možná, stačí natáhnout ruku
a bude světlo...

No coment...

2009-03-07T16:00:00.002+01:00

Chce někdo *klystýr mozku???

2009-03-02T21:53:00.003+01:00

"vzláštní", tohle video mi připomnělo jednoho spolužáka (Kejdu)
Jinak srr za kvlitu, ale tohle video je z roku 1996, a jestli počítám správně, tak když tato píseň byla hitem, tak mi byli 2 roky...

toto je odstrašující příklad minulé doby...

Evoluce

2009-03-02T21:51:00.001+01:00

Evoluce nás činí stále lepšími a lepšími....

S.O.S !!!

2009-02-27T20:45:00.002+01:00

Potřebuju pomoct.
Vlastně nepotřebuju. Vlastně...heh.... no já to mám celé takové pomotané :D.

Prostě

vyhlašuju výběrové řízení na jména hlavních hrdinů Dědictví krve

Jméno potřebuje naše neznámá dívka a náš neznámý upír.
Odpovědi mi prosím pište do komentářů.
Fantazii se meze nekladou, ale prosím hlavně mi nepište návrhy npř. : Brouk Pytlík a Beruška nebo jiné hovadiny...

Jooo láska...

2009-02-26T19:00:00.002+01:00

...je láska. Ne, nebojte nemagořim, jen jsem objevila objevené.
A to Rob Zombie!!!
kurňa, teď si musím furt pívat: "let the bodie hit the floor, let the bodie hit the floor".
njn
zase budu pár dní uplně vyplesklá a pak mě to zase přejde...

Jo a ještě něco konečně jsem objevila na internetu latinskej slovník
HURRRRÁÁ !
SALUT!
fakt pěkná fotka (*slint)

Dědictví Krve 7. část

2009-02-22T00:23:00.002+01:00

„Chudák holka…“ napadlo ho. „Kdyby bylo jenom na mém rozhodnutí, už je dávno volná jako pták. Kdyby…“

Zatlačil do vchodových dveří a ty se s vrzáním otevřely. Sladký větřík nastávajícího babího léta mu rozčísl vlasy. Noc průzračná jako sklo, měsíc měl zatím podobu jen malého srpečku, takže nebyl schopen zastínit hvězdy. A když by je měsíc zastínil, on by přece stejně viděl, jeho oči nočního lovce mu to dovolovaly.

Zapnul si bundu až ke krku, sepnul si černé prameny, se kterými si až do teď pohrával vítr a vyšel k obrovské motorce, jež by přistavena u obrubníku. Ze zamčené schránky za sedadlem vytáhl helmu a nasadil si ji. Ladným pohybem s grácií baleťáka nasedl na motorku a strčil klíčky do zapalování. Motor v srdci motorky burácivě zařval a spolu s jeho řevem se probudilo i 100 koní, kvůli kterým tuhle motorku musel každý milovat.

Krásná noc.

Noc, co donutí žíznit po krvi.

* * *

Dnes v noci jsem měla fakt divný sen. Zdálo se mi, že ležím v rakvi a nemohu z ní ven. Jak se snažím dostat z ní, odněkud začne přitékat do rakve všelijaká odporná havěť, švábi, žížaly, stonožky… až mě to zaplavilo úplně.

Probudila jsem se s hrozným tlakem na hrudi a nemohla jsem dýchat.

Usadím se na pohovce, kolena u brady a zírám do prázdna.

Budu tu hodiny? Nevím, budu tu tak dlouho sedět a zírat dokud někdo nepřijde. On už někdo přijde, určitě někdo přijde.

Prožívám stavy bdělé letargie, možná ze strachu ze snu, možná se jen bojím zavřít oči. Teď mám ale pocit, že je už nikdy nezavřu…

Čekání je strašné.

Když jsem byla ještě malá, chodívala jsem si s kamarády hrát ven, za vesnici. Za vesnicí byla stará pískovna, ve které se už léta netěžilo. Po těžbě zůstala jen díra v zemi, jakési údolí. Kdo chtěl do něj vstoupit, musel opatrně sestoupit po jeho prudkých stěnách. Do těch stěn si všechny děti z vesnice, včetně mě, hloubily takové nory, malé domečky ve stěnách. Domečků tam bylo skutečně mnoho, takže údolíčko připomínalo Tolkienův Hobitín.

Mělo to ale jednu velikou vadu.

Tunely byly vyhrabány do nestabilního materiálu, takže se jednoho krásného dne sesypaly. Naštěstí tam tehdy nikdo nebyl, tedy až na mě.

Byla jsem na kraji hlavní chodby, když se to zhroutilo. Masa písku mě nedobrovolně pohřbila za živa. Jediné věci, které mě udržovali na živu bylo prkno, které se vzpříčilo kousek nade mnou, takže neslo většinu písku, a myšlenka, že nesmím zavřít oči.

Když totiž ty oči zavřu, tak se neprobudím.

Čekání je strašné.

Dědictví Krve 6. část
Dědictví Krve 5. část
Dědictví Krve 4. část
Dědictví krve 3. část
Dědictví Krve 2. část
Dedictví Krve 1. část

Jejda!!

2009-02-18T20:55:00.004+01:00

Hláška...

2009-02-14T19:20:00.002+01:00

... která mě učinila na několik hodin nepoužitelnou:

L (Death Note) -> Kira (Death Note) : Mr. Yagami, you have massive erection!

Muahahahahahahahahhhhhhhahahahahahahahahahahahahahahahahahahahahahahahahahahahaahhahaha
(typický Alucárdův záchvat smíchu) XDDD

Valentýn !!!

2009-02-14T15:44:00.007+01:00

Je to tady !!!
Nejnenáviděnější i nejmilovanější část roku, svatý Valentýn.
Nejmilovanější proto, že si dnes budou miliony párů dnes vyznávat lásku. A nejnenáviděnější proto, že jiné miliony a miliony lidí budou dnes večer sami... Já jsem hrdým členem té druhé skupiny, protože dobrý kamarád je lepší než nějaký "parner". Láska časem vymizí, ale přátelství nikoliv.
A proto jsem se já sama rozhodla návštěvníkům mého blogu vyznat lásku.

Lidi, miluju vás !!!
Jste fakt odvážní, že tento blog navštěvujete.
Samozřejmně speciální vyznání mám i po mé nejlepší přátele, Nessu a Ann!
Miluju vás a doufám, že už budem napořát spolu!!!

Přeji klidný a spokojený Valentýn.
Těm osamělím radím, aby nepropadali depresím, jednou se taky budete aktivně zůčastňovat valentýnských orgií.
A těm, kterí budou trávit Valentýna s "někým", přeji pokud možno, co nejméně prasklých kondomů.

Božínku !!!!

2009-02-10T17:18:00.003+01:00

Dědictví Krve 6. část

2009-02-05T21:07:00.002+01:00

Tato část je trochu kratší než ty předchozí, protože jsem to chtěla rozdělit do stejně napínavých částí.

Trochu se usmál. Nejspíš mu přišel vtipný náhlý protest mého žaludku, ale kdo ví.

Pevně utáhl uzlík obvazu, který nyní zdobí moje zápěstí. Seskočila jsem z ošetřovacího stolu. „Podle toho, co jsem před chvílí slyšel, typuji, že máš určitě hrozný hlad.“ To už stál u té tašky s nákupem a tahal z ní všelijaké dobroty. Trochu mi těmi pohyby připomněl Mikuláše, když ke mně, ještě jako k dítěti, v prosinci chodil. A stejně hladově, jako kdysi k Mikuláši, jsem teď běžela i k němu.
Vytáhl pytlík plný čerstvých žemlí a rohlíku, pak jablka s banány, nějaké sýry a jogurty, máslo. Z tašky ještě vykouzlil rajčata, papriku a nakonec velkou salátovku.
Zcela pochopitelně jsem hned skočila na čerstvé žemle a rohlíky. Ještě nikdy mi rohlíky nepřišli tak strašně dobré, ty jsem ostatně snědla úplně všechny.
Moje hladové řádění také nepřežila dvě jablka, tři žemle, jeden banán, kousek másla, rajče, paprika a kus sýru ( jogurty měli štěstí, protože jsem neměla lžičku). Zbylé jídlo si nechám na jindy.
K mé smůle jsem se během hladových orgií poněkud upatlala (rajče se mi rozprsklo v ruce), takže opět musím navštívit koupelnu. Umýt si po jídle ruce přece není žádný problém. Při odchodu z koupelny, uvidím ty třetí dveře otevřené do kořán a z místnosti za ni my vycházelo světlo. Vzhledem k tomu, že jsem bytostně zvědavý člověk, neodolám svému nutkání nahlédnou dovnitř. Uvnitř stál „on“ a zavíral jednu s přihrádek na veliké skříni, která zabírala skoro celou stěnu.
Když mě uviděl, pokynul mi prstem, abych nestála ve dveřích, ale šla dál.
Byla to tmavá místnost, celá úplně bez oken, jediný zdroj světla byly malé lampy v rozích a velký lustr u stropu. Prkennou podlahu pokrýval vlněný perský koberec, na chlup stejný, jako ten, který jsem měla doma, když jsem ještě bydlela u rodičů.
Veškerý nábytek, křesla, stolek, skříň, byl tmavohnědého dřeva s nádechem do červena, a to vše poklady řezbářské práce. Prostoru kralovala nádherně vyřezávaná pohovka, která byla překryta červeným kusem sametu. Ta veliká skříň, co zabírala skoro celou stěnu, byla plná nejrůznějších knih, z toho minimálně polovina vypadala, že je vázaná v kůži a tudíž i historický kousek.
„Tady budeš spát.“ ukázal na tu skvostnou pohovku. „Pak ti sem ještě dám nějakou deku a polštář, někde tu budou. To poslední slovní spojení řekl tlumeně, tak trochu pro sebe.
„Jinak si tu můžeš dělat co chceš, pusť si televizi, přečti si knížku, jejich tu dost.“
„A kdy se budu moci vrátit domů?“ toto je jediná věc, která mě zajímá od samého počátku mého nedobrovolného pobytu. Zvláštní, že jsem se nezeptala již dříve, asi nebyla vhodná příležitost.
Díval se upřeně na mě a mlčel.
Pak se odvrátil.
„V tuto chvíli skutečně nemohu říct, jak dlouhou tu budeš, nezáleží to na mém rozhodnutí.“
„ Jak nezáleží na tvém, rozhodnutí? Ty mě tu nedržíš z vlastní vůle, ale z něčího rozkazu?“
Mlčel.
„Tak sakra řekni něco!“
Sebral z křesla černou koženou bundu a vyrazil ke dveřím. Cestou si ji oblékl. Ve dveřích se ještě zastavil a aniž by se otočil řekl: „Zítra začneme s výzkumem!“
Zabouchnul za sebou dveře a pak už bylo slyšet jen řinčení klíčů v zámku u dveří, které vedly ven.
Odešel z bytu.
Zhroutila jsem se do pohovky, lehla si na bok, zabalila se do sametu a usnula

Dědictví Krve 5. část
Dědictví Krve 4. část
Dědictví krve 3. část
Dědictví Krve 2. část
Dedictví Krve 1. část

Pojďte, zahrajeme si na lumíky....

2009-02-04T21:43:00.002+01:00

.... a spácháme hromadnou sebevraždu skokem z útesu do mořských hlubin.

Jak probíhala páteční akce v Jestřabí Lhotě

2009-02-02T20:04:00.003+01:00

Přijela jsem z Oseka do Jetřábky autobusem v 15:30 (ještě předtím pochopitelně nezapomenu obesmeskovat všechny, že přijedu, protože jsem měla sebou minimálně 7 kilovou tašku, takže pochopitelně s ní potřebuji pomoct (ehm.. pomoc přátelů nadevše že?))
Vylezu z autobusu a nikde ani noha, jenom vítr, idilicky jako na mexickém zá padě, žene před sebou chuchvalec nějakého roští. Nebylo psa aby štěk, nebo ptáčka aby zazpíval.
Hrobové ticho.
Vítr se mi mrazivě opřel do tváří a sladce mi zaševelil do uší.
Tak tohle je ten idilicky pohostiný český venkov? pronesla jsem do ticha tak nahlas, že jsem skoro čekala, až mi prostor vrátí otázku v podobě ozvěny.
Nestalo se tak.
Ale konečně vidím nějakou živou duši.
Mým směrem si to na kolech řítí Kubajz s Dankem, oba hubu plnou zubů od ucha k uchu. Vysokou rychlostí si to profrčí těsně okolo, div mě nesrazí. Až několik metrů za mnou se Kubajz na sedle trochu otočí a mým směrem zavolá něco ve smyslu, že mám jít do baráčku, oni totiž musí pro něco, nebo snad někoho jít, tomu jsem už neroumněla.
No co, otočím se, popadnu do náručí objemnou tašku o hmotnosti dosti odrostlého mimina, a vyrazím.
Baráček, nebo bungr, jak tomu já říkám, se nachází v lesíčku u prostřed polí, kousek za prasečákem. Od zastávky je to asi kilometr, nebo možná dva, žádná pro mně nepřekonatelná vzdálenost, ale dneska to bylo díky mému nákladu snad tisíc mil (těch tisíc mil, těch tisíc mil, má jeden směr a jeden cíl....ehm, pardon), navíc celá cesta vede středem vesnice, takže jsem navíc musela čelit nekompromisně zvědavým, někdy až pohoršeným pohledům, znuděných místních stařen, které ještě neviděly metalistu v celé své kráse.... XD
Dělala jsem jako že je nevidím a přidala do kroku. Brzy jsem dorazila do bungru.
Bungr vlastně žádný bungr není, báráčku bungr říkám jako neotesanec jenom já, a jediné věci, které má baráček s bungrem společného je fakt, že je z části zapuštěn do země a má vysokou střílnu. Ikdyž střílna je také š patné označení. Ono je to taková dřevěná věž s úzkými průhledy, do které se vejdou nanejvýš tři lidé.
Od mé minulé návštěvy se baráček dosti spravil. Předtím to byla jen taková rujna, takže bylo vidět jak moc s tím kluci pohnuli. Otevřela jsem vrátka, sestavená ze zbytků palet a nějakého dalšího materiálu, a vešla.
Zvolna jsem mezerou mezi prkny, která vlastně nahrzovala dveře, vklouzla do srdce bunkru... pardon, myslím tím baráčku :) . Je to "místnost" překrytá pevnou zelenou plachtou, uprostřed plachty je díra, do níž je zaveden komín vedoucí z kamen rovnou pod ní. Kamna jsou velmi "fikaně" vyrobena ze starého sudu a podle toho co jsem slyšela, nikdy nečoudí. Znaveně jsem shodila do jednoho z křesel svoji tašku, kterou jsem celou cestu nesla v náručí, i batoh. Vylezla jsem do střílny a posadila se na židli, co byla uvnitř nachystaná, asi pro mně. Všichni, co mají přístup do bungru, dobře vědí, jak strašně ráda tam vysedávám. Opřela jsem si nohu navlečenou v červené steelce o protější stěnu, vystrčila jednu ruku z průhledu a měkce vydechla. Úleva.
Ale byl tu malý problém, od toho, jak jsem nesla těžkou tašku se mi hrozně třásly ruce, nebolely, ale asi je mám namožené nebo co... Nechám ruce rukama a počkám, až sem někdo příjde.
Čekala jsem asi půl hodiny a pořát nikdo. Zhluboka jsem vydechla a sáhla do náprsní kapsy mé černé kožené bundy pro malou plechovou krabičku, jejiž obsah ukrýval jednu jedinou cigaretu. Já patřím mezi sváteční kuřáky, kterým takovýhle hřebík do rakve vystačí bezproblému na několik měsíců. To vždycky sedím na komíně našeho domu, kouřím cigaretu, sleduji zá pad slunce a v hlavě se mi rozbouří ohňostroj nápadů. Jediná chvíle, kdy si strčím cigáro do pusy, jinak nikdy. Ale v tuto chvíli, jsem byla ve stejné povznesené náladě a navíc bez empétrojky.
Ruce se mi stále klepou, takže si s ní div nevypíchnu oko. Sáhnu za trám do tajné úschovny a vytáhnu krabičku sirek. Jednu z nich vytáhnu, šrktnu, zapálím. Konec cigarety zčervenal a vyvalil se z ní dým, uklidila jsem sirky zpět na místo. Vystrčím ruku zase z okna, abych dala spočinout mým unaveným svalům, ale hlavně, abych nenačichla kouřem. Když najednou se zpod rozhledny ozval známý a poněkud překvapený hlas: " Ty kouříš ?!". Pod věží stál Jirka a díval se na mě modrýma očíčkama, které měl teď roztažené do kosmických rozměrů, div že mu nevylezly z důlků.
"Rozhodně míň než ty..." pronesla jsem poněkud nevraživě.
"Náhodou, já už nekouřím !!!" bránil se Jirka.
" Hmm.. jak dlouho ? Dvě hodiny ?" nevydržím si nerýpnout.
"Tst..." uzavřel prozatím Jirka naši debatu, vytáhl z pařezu sekyrku a začal sekat dříví do kamen.
To už jsem z pozorovatelny si všimla skupinky lidí, která se pomalu táhne směrem sem a za chvíli byla tu.
Byl to Šimi, Denisa, Kubajz a Danko. Přinesli sebou ještě nějaké tekutiny a zobání, kluci se hned vrhli na dřevo a já, Denisa a Šimi, jsme šli vyzvednout ostaní. Stavili jsme se u Páji a u Marcely, jestli by nechtěly jít s námi (Pája nechtěla a Marcela nemohla). Došli jsme si tedy ještě pro Patočku a cestou jsme potkali Cukra. Pak ještě od veterináře přijela Nikola. Když jsme se v plném počtu vrátili do báráčku z pozorovatelny se kouřilo. Já okamžitě propadala hysterii, že mi hoří pozorovatelna chtěla jsem to hasit.
Naštěstí včas vyběhli z bungru kluci, kteří nám vysvětlili, že museli z věže udělat provizorně komín, protože "pufly" kamna...

Jinak akce až na pár menších incidentů probíhala v klidu a pokoji....(Sandokan poblil sobě a Nikole boty a moji láhev s tonikem. Potůček si běhemm močení povídal se stromem: "Ahoj stromečku, už jsme se dlouho neviděli. Nebude ti vadit, když tě tentokrát počůrám o kousek výš??? Taky jsem se Denise snažila vysvětlit, že jestli se chce v noci schovat tak, aby ji kluci nenašli během vykonávání potřeby, musí si sundat svítící čertovské rohy....a další a další XD )

Byla to radostná a úspěšná doba, nehledě na nedostatek radosti či úspěchu. Hlavně, že se to všem líbilo :D

Potřebuji pomoct

2009-01-22T13:17:00.003+01:00

Potřebuji pomoci v tom směru, že mi nejde stáhnou tato písnička (viz. níže) a je to pouze mým počítačem, takže opět budu prosit, jestli by mi to někdo zcela dobrovolně, bez mučení, stáhnul....
prosím
Prosím
PROSÍM

Oomph! - Augen Auf!

informace kde a kdy to stáhnout dodám až případnému dobrovolníkovi....

BOOOOŽŽŽŽŽEEEEE

2009-01-20T19:50:00.019+01:00

Už nidy nesmím chodit na nosferatu.cz, protože vždycky mi během prohlížení těchto stránek přestane bušit srdce a popadne mě záchvat hysterie hraničí s pocitem méněcennosti....
Tolik nádhernejch věcí a já je nemůžu mít !!!!
BBBBBBBBBBBBBBBBOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOŽŽŽŽŽŽŽŽŽŽŽŽŽŽEEEEEEEEEEEEE
Tak tady jsou věci po kterých neuvěřitelně toužím (na další věci jako například oblečení, jsem radši nekoukala, nemusela bych vyváznout živá) :

prsteny náušnice

obvzlášte tyhle naušnice bych chtěla:

Znáte to....holka....pochopitelně chci a potřebuju hodně cingrlátek, které bych na sebe navlíkla.... :(

To jsem dopadla....

2009-01-16T21:46:00.005+01:00

Na deviantatu jsem zveřejnila svoji fotku a nabídla ji k volnému upravení a takto to dopadlo:

originál: a takto jsem dopadla:
tak co na to říkáte????
obrázek made by (c) music-ghost

Kniha měsíce

2009-01-15T18:09:00.004+01:00

Warhammer - Zabíječ démonů

(z anglického originálu: Daemonslayer)

Po boji se skaveny v Nulnu se Gotrek s Felixem připojí k výpravě, která míří na sever a má za úkol nalézt ztracené trpasličí síně v Karag Dumu, které pohltily pustiny Chaosu. Oba přísahají, že je najdou nebo položí životy při pokusu o jejich nalezení. Strašlivé pustiny Chaosu překonají v gondole v experimentální trpasličí vzducholodi. Do hry však vstupuje nové, strašlivé zlo, jehož démonická síla dřímala v hlubinách pod městem.
Jen ve výjmečných případech se stává, že knižní serie je díl od dílu lepší a lepší a právě Warhammer je ten případ. Vtipy se stávají vtipnějšímy, velké bitvy jsou ještě větší a trpaslíci ještě více nevrlejší....
Tuto knížku jsem přečetla jedním dechem. Wahammer nikdy nezklame. :D
ten obrázek sice k tomu nepatří ale ozhodně se k tomu hodí...

Tak jo no...

2009-01-15T17:55:00.005+01:00

Tak jsem se zase nechala trochu unést písničkou. Opus Magnum od E Nomine, je poslední ulovek v mém playlistu.
Opus Magnum je latinsky a znamená to Veliké Dílo, tak buďte tak hodní a zaposlouchejte se do velikého díla :D

Hurá! konečně to pochopili!!!

2009-01-08T21:10:00.002+01:00

Kdo a co že vlastně pochopili??? Už od 5. třídy tvrdím, že růžová je vymývání mozku! Až po čtyřech letech, kdy jsem začala tuto teorii tvrdit, to pochopili i vědci, novináři atd...
No ale co, lepší pozdě, nežli později....ne?
přečtěte si článek:

Růžová barva věcí pro dívky je vymývání mozku!!!

Hellsing chapter 095 - Romancia

2009-01-07T18:03:00.027+01:00

Tak něco z mojí tvorby...

2009-01-05T19:39:00.003+01:00

Jelikož a ježto mě Ježíšek obdařil tabletem začala jsem se tak trochu činit...

PS: Dobrá zpráva pro čtenáře Dědictví krve, vypadá to, že se zase brzy vrhnu do psaní, takže se máte na co těšit...

Chcíp pes...

2009-01-04T16:21:00.002+01:00

Tady chcíp pes...
Momentálně jsem v tvůrčím útlumu takže se tu teď moc často nebude zjevovat nic moc nového...
omlouvám se, ale ted sem prostě mimo...

MIMO

MIMO

MIMO

Legend of the Blue wolves

2009-01-03T16:38:00.003+01:00

Tak z tohodle budu mít ještě dlouho blbý pocit... (link)
(radši ani nemluvím o Praseti Grizzlim Neukojeném)

To je teda ironie....

2008-12-30T20:34:00.002+01:00

Smůla co ? :D

Dědictví krve

2008-12-30T14:32:00.003+01:00

Musím sklamat pravidelné čtenáře Dědictví krve, neboť se dalšího pokračovaní nejspíš v poslední době nedočkají.
Proč?
Protože nestíhám a jsem jaksi mimo z blížících se talentovek....bla bla bla (to už všici dávno víte).
Ale nevěšte hlavu !!!
Mám v plánu to dokončit, tedy, až se moje "krize" přežene...
no snad se dočkáte...

Dědictví krve 1.část
Dědictví krve 2. část
Dědictví krve 3. část
Dědictví krve 4. část
Dědictví krve 5. část

Fetish

2008-12-27T14:55:00.006+01:00

Na deviantartu jsem objevila zajmavou kolekci fotek nazvanou Fetish, spousta opravdu zajímavých fotek a tady jsem vám vybrala ty, které se mi nejvíc líbily...

Jupííííííí

2008-12-25T15:11:00.002+01:00

O bože já tyhle Vánoce miluju omg omg omg..... Ale protože se mi nechce vypisovat, co jsem dostala, tak jsem to namalovala ;)

Vánoce, Vánoce při-.... oni už jsou tady!!!

2008-12-23T16:33:00.004+01:00

Nejočekávanější akce roku už je tu!!!! Tedy není to žádná párty nebo oslava, ale "jenom" prachsprosté Vánoce....
Někdy mě fakt dostává pozorovat ty lidi, jak zoufale pobíhají po nákupním centrum, že zapomněli jemu koupit "tohle" a tamtomu zas "ono". Skutečně někteří lidé dovedou být k popukání.
Ale ikdyž se válíte smíchy po zemi v nákupním centrum, je ve vzduchu něco k pláči. Je to uvědomění toho, že se Vánoce staly pouze komerční záležitostí, duch Vánoc zemřel, Requiescat In Pace....

Rohodla jsem se už prostě Vánoce neřešit, ono to nějak přejde.
Veselé Vánoce a Šťasný Nový rok !!!

přeje Martina

Vampire Heart

2008-12-19T21:32:00.002+01:00

Tady jsem vám napsala text k písni Vampire Heart od skupiny H.I.M. Je moc zajímavá, poslechnout si ji můžete v mém playlistu, který je na konci stránky. Jinak play listu má spoustu dalších pěkných písniček, které stojí za to, si poslechnout... :)

ANGLICKY

You can't escape the wrath of my heart
Beating to your funeral song (you're so alone)
All faith is lost for hell regained
In the dust in the hands of shame
(Just be brave)

Let me breathe you this song of my heart before
I lead you along this path in the dark
Where I belong until I feel your warmth

Hold me like you held on to life
When all fears came alive and entombed me
Love me like you love the sun,
Scorching the blood in my vampire heart

I'll be the thorns on every rose
You've been sent I hope (You'll grow cold)
I am the nightmare waking you up
From the dream of a dream of love (Just like before)

Let me weep you this poem as Heaven's gates close
Paint you my soul, scarred and alone
Waiting for your kiss to take me back home

Hold me like you held on to life
When all fears came alive and entombed me
Love me like you love the sun,
scorching the blood in my vampire heart

Hold me like you held on to life
When all fears came alive and entombed me
Love me like you love the sun,
Scorching the blood in my vampire heart

Hold me (like you held on to life)
Like you held on to life
(When all fears came alive and entombed me)
My vampire heart

Love me (like you love the sun)
Like you love the sun
(Scorching the blood in my)
My vampire heart

ČESKY

Nemůžeš utéci hněvu mého srdce
Odbíjím Tvou pohřební píseň (jsi tak sama)
Všechna víra je ztracena a peklo je znovu zde
V prachu v zahanbených rukou
(Jen buď statečná)

Nech mě zašeptat Ti tuto píseň mého srdce předtím
Než Tě povedu tou cestou do temnot
Kam patřím dokud budu cítit Tvé teplo

Drž se mně jako jsi se držela života
Když všechny Tvé obavy obživly a pohřbily mně
A miluj mě tak jako miluješ slunce,
Sžíhající krev v mém upířím srdci

Já budu ostny na každé růži
Doufám, že jsi byla poslána (budeš chladnout)
Jsem ta noční můra, která Tě budí
Ze snu o snu lásky (tak jako předtím)

Nech mě vyplakat tuto báseň jako zavřenou Nebeskou bránu
Namalovat ti mou duši, vyděšenou a samotnou
Čekající na Tvé políbení, které mě vezme zpět domů

Drž se mně jako jsi se držela života
Když všechny Tvé obavy obživly a pohřbily mně
A miluj mě tak jako jsi milovala slunce,
sžíhající krev v mém upířím srdci

Drž se mně (jako jsi se držela života)
Jako jsi se držela života
(Když všechny Tvé obavy obživly a pohřbily mně)
Mé upíří srdce

Miluj mne (jako miluješ slunce)
Jako miluješ slunce
(sžíhající mou krev)
mé upíří srdce

Cedule do tvého pokoje

2008-12-17T13:29:00.004+01:00

Já bych to lépe nenapsala...

Zimní wallpapery...

2008-12-13T16:24:00.011+01:00

Jo jo, zima už je dávno tady (sice oficiálně začíná až 21. , ale já to tak neberu), tak jsem se vám rozhodla zajistit výzdobu do vašeho ctěného compu... ;D

Hehehe...

2008-12-12T21:38:00.004+01:00

tak takhle já občas blbnu s fotkama, kdyby byl další zájemce o upíří zjev, tak mi napište do komentářů...

Dědictví krve 5. část

2008-12-09T19:54:00.006+01:00

„Mohla bych se vykoupat ?“ zeptám se ho. Na první pohled bylo jasné, jak ho moje otázka překvapila, nejspíš nečekal, že se ho budu takhle ptát.

„Jo, jasně. Ty už stejně víš, kde je koupelna.“

Vzala jsem si věci a šla do koupelny.

Tam se svléknu a vlezu si do sprchy. Otočím kohoutkem a nechám si ledovou vodu stékat po ramennou. Za normálních okolností by mi to vadilo, ale teď ne. Až po chvíli mi chlad vody začne protínat kůži. Zvolna přidávám teplou vodu. Bylo příjemné cítit, jak se ledová voda mění v teplou, bylo příjemné cítit, jak mé tělo zalévá teplo. Šáhla jsem po šampónu. Když jsem si ho trochu nalít do dlaně, ozval se za mnou hlas. Byl to zase „on“.

„Zapomněla sis vzít ručník, tak jsem ti ho donesl“ pronesl poněkud naštvaně.

„Hmm…díky.“ Odsekla jsem. To, co opravdu nesnáším je, když mi někdo vleze do koupelny, když se myji, ale ještě víc nesnáším, když mi do koupelny vleze cizí kluk. Jeho štěstí bylo, že jsem stála ve sprchovém koutě za neprůhledným sklem, jinak bych ho okamžitě vykopala.

„Jo…ehm… až budeš hotová, tak se u mě zastav, převážu ti obvazy.“ Řekl při odchodu.

„Ta mi teda dává kapky“ uvažoval. Pak se ale zarazil. „Nechat se rozhodit takovou holkou, to jsem teda pěkně dopadl“. Znaveně klesl do velkého křesla ve své skromně zařízené ordinaci. Křeslo pod jeho vahou slabě zavrzalo.

Ale co to? Na něco si sedl.

Ztěžka zase vstal, jeho tělo bylo už utahané z toho dnešního courání. Nejdřív musel nakoupit normální jídlo a pak „jí“ ještě lezl do bytu pro věci. „Má u mě obsluhu jak v hotelu!“ vztekal se v duchu. Až nyní pohlédl do křesla aby zjistil, na co že si to sedl.

„Ručníky! Ta koza pitomá se šla koupat a nevzala si ručník!“ Tohle ho už dožralo. Popadl ručník a vyrazil rovnou naproti do koupelny. Sotva vešel, div nezařval: „Zapomněla sis vzít ručník, tak jsem ti ho donesl!“

„Hmm…díky.“ Odsekla mu velmi nabručeně. Až teď ho napadlo, se na objekt svého vzteku podívat. To, co uviděl, ho odzbrojilo. Na neprůhledné sklo dopadala štíhlá silueta jejího stínu. Se zájmem si prohlížel její pěkně tělo, dlouhé štíhlé nohy, oblé boky a zadeček tak akorát do ruky. Měla krásná pevná prsa, která mu trochu připomínala dvě převrácené misky.

Sice uběhla jen chvilka, ale jemu to připadalo jako věčnost.

Po této stínohře docela změkl, už se na ni nezlobil. Poznal, že už je nejvyšší čas odejít. Ve dveřích si ještě dodal odvahy a řekl: „Jo…ehm… až budeš hotová, tak se u mě zastav, převážu ti obvazy.“

Když jsem vylezla ze sprchy, byla koupelna zahalená do voňavého dechu páry, který byl snad všude. Ani zrcadlo na druhém konci místnosti, nebylo ušetřeno, a pokrylo se jemným vlhkým závojem.

Vezmu si ručník, který mi tu nechal a začnu se sušit. Moc dobře to ale nešlo, protože z mích vlasů neustále crčela voda.

Jakž takž jsem se usušila.

Vezmu si čisté prádlo, zabalím se do ručníku a sbalím si i ostatní věci. Je čas vyrazit z koupelny. Už se těším jak se zbavím těch starých, mojí zásluhou nechutných obvazů. Nechutných proto, že byly dost nasáklé vodou. Ble.

Když jsem vešla do ordinace, čekal tam už na mě s nachystanými obvazy.

„Tady si hačni“ řekl, a ukázal na ošetřovací stůl.

Poslechla jsem.

Přitáhl si ke mně židli a začal mi stříhat obvaz na krku. Byl opravdu něžný a mě hned bylo jasné, že tomu, co dělá, fakt rozumí. Největší odměnou pro mě byla ta úleva, když mi ten obvaz sundal. Pak sáhl, pro malý ručník, který měl nachystaný vedle, a utřel mi krk, který jsem díky obvazu měla mokrý. Když ho odkládal, všimnu si, že je od krve, ne moc, ale docela mě to vyděsilo. Musel si mého znepokojení všimnout, protože řekl:

„Rána na krku ti stále trochu krvácí, tak ti tam musím dát sterilní čtvereček, příště už ale obvaz potřebovat nebudeš…“

Zlehoučka mi začal zavazovat krk. Bylo to příjemné a mělo to na mě podobný efekt, jako když mi někdo opatrně rozčesává vlasy. Zády mi projelo jemné mrazení a mě ovládlo mírně apatické vzrušení.

Počala jsem si ho pečlivě prohlížet. Tvář měl nyní mírně zamračenou od toho jak byl soustředěný. Na mužných rukou se mu jemně rýsovaly svaly, v očích mu šero kouzlilo dlouhé stíny, takže by se v nich dalo utopit. A jak příjemně voněl, cosi ve mně, mě nutilo nasát co nejvíce toho aroma, které bylo absolutně dokonalé. Ano je krásný…Krásný, sexy, chytrý, starostlivý, tajemný…je absolutně dokonalý.

„Žbrlblblbl…“vzrušující ticho rozkrojilo hlasité zakručení.

Můj prázdný žaludek se probudil a spolu s ním i mé střízlivější já, které ten neznámý zas tak neuchvátil. Okamžitě vyženu všechny ty erotické myšlenky z hlavy.

„On mě unese a já hned myslím na to, jak si to s ním rozdám, to je mi fakt podobný. Jsem blbá, blbá, blbá a ještě jednou blbá“ nadávám si v duchu.

to be continued...

Rockstar

2008-12-09T19:50:00.002+01:00

I wanna be a rockstar...

Krutá pravda o mě...

2008-12-08T21:29:00.004+01:00

Objevila jsem novou závislost a tou je yaoi a yuri. Nechce se mi to do podrobna moc vypisovat, ale až teď jsem si uvědomila, jak moc jsem zvrhlá *vrrr* :D. Já jsem normální úchyl, dnešní večer pravděpodobně strávím stahovám dalšího a dalšího yaoi nebo yuri.
Proč vám to ale vlastně říkám?
Protože si nemůžu nechat ujít tu báječnou možnost, vás touhle závislostí nakazit taky.
Jděte do toho, pač je to fakt hustý !!!

odkaz na stránku kde je dobré se závislostí začít: ->klik<-

Jo a pro ty co čekají na Dědictví krve, už brzy to bude, tak vydržte ;)

Klik

2008-12-07T15:35:00.001+01:00

->klik<-

Hurráá

2008-12-04T19:46:00.003+01:00

No jak vidíte, tak už je to opět v pohodě.....
HUUUUURRRRRRRÁÁÁÁÁÁ

Sakra...

2008-12-04T19:40:00.002+01:00

Nevíte co se to děje s mým blogem? I ti méně pozorní si určitě všimli, že je jaksi mimo menu a články se přesunuly na střed. Není to má vina ! Horko-těžko se to snažím dát do pořádku ale zatím to nejde... :(
Nebojte vytravám dokud to nebude v pořátku ;)

Kočka řidič

2008-11-28T17:23:00.002+01:00

První sníh....

2008-11-27T20:25:00.009+01:00

Moje úlovky prvního listopadového sněhu...

kliknutím na obrázek zobrazíte jeho pravou velikost

Jak si udělat houpačku

2008-11-20T20:16:00.003+01:00

O_o omg...

kliknutím na obrázek zobrazíte jeho plnou velikost

8 typů jak si legálne zvednout náladu

2008-11-18T21:11:00.015+01:00

V České republice žijí a rostou věci, které vám velice snadno a zcela zdarma, změní pohled na svět. My je ale konzumovat nebudeme, že ne ? (nebo snad jo?)

Muchomůrka červená (Amanita Muscaria)
Muskarin způsobuje vzrušení, kyselina ibotenová, muscimol a muskazon se starají hlavně o halucinace. Dostaví se taky rozostřené vidění, plastický obraz, kóma, pocit reinkarnace... Domorodci na Sibiři i jinde ji konzumovali namočenou do vody, a to v počtu asi dvou nebo tří kousků na člověka. Psychoaktivní látky se z těla vylučují nezměněné z čehož se vyvinulo rituální pití moči.

Muškátovník vonný (Myristica Fragrans)
Po případném vzracení se působením myristicinu a salforu v hlavě rozhostí euforická otupělost a hluboký klid a zpomalí se čas i prostor. Oříšek si konzumentí koupí v sámošce a pak dva, tři kusy nastrouhají, rozmíchají v teplém nápoji a vypijí. Po hodinách bdělé dřímoty a letargie nastoupí vyčerpání a někdy poměrně drastický dojezd. Může vyvolat menstruaci. (Jen u žen!)

Ropucha obecná (Bufo Bufo)
Hlenovitý sekret na těle ropuchy obsahuje halucinogení bufotenin! Stačí žábu pouze uchopit, překonat odpor a olíznout její bradavičnatý hřbet. Pak uvidíte, co uvidíte. Účinky bufoteninu jsou patrně reálým základem pohádek o líbání žáby a její následné proměně v sexuálně žádoucí objekt. Krása je zkrátka v oku toho, kdo se dívá. Žábu najdete v lese, na poli i na zahradě. Na jaře se páří ve vodě. Toto živé "lízátko" je oblíbeno především mezi mládeží v Srbsku.

Rulík zlomocný (Atropa Belladonna)
Kromě vydatných halucinací poznáte, co je to opravdová žížeň. Skopolamin může způsobit, že člověk briskně a pravdivě odpovídá na kladené otázky a ztrácí vlastní vůli. Atropin zase uvolňuje svalstvo vnitřních orgánů. Jenže při vyšších dávkách až moc, takže se po požití 10-12 bobulí se následkem zástavy srdce a dechu už asi nebroberete...
Roste na mítinách při okrajích lesů. (Zlo)mocné látky nejsou jen v krásných lesklých bobulích, ale v celé rostlině.

Kropenatec lemovaný (Panaeolus Cinctulus)
Díky obsahu psilobicynu a psilocinu vyvolává snové pocity, zvyšuje chuť na sex a "rošiřuje vědomí". Problém je, že člověk lépe "uvidí" i sám sebe, což nemusí být zrovna hezké. Hrozí riziko neuvážených reakcí, např. skok z okna nebo slib přítelkyni. Kropenatec roste v dobře hnojených půdách a v trávě. Další naše aktivní houby? Kamarádky lysohlávky a šupinovka měděnková.

Chmel otáčívý (Humulus Lupulus)
Chmel obsahuje lupulin a vydatně vám pomůže, když chcete mít klid. A to jak klid od sebe (vyvolává spánek a snižuje sexuální apetenci neboli "nadrženost"), tak i od partnerky (tlumí hysterickou předrážděnost). Populární rostlina pěstovaná na Žatecku a v okolí Olomouce se dá konzumovat nejen v pivu, ale i v (silnějším) nálevu. Normálně se doporučuje půl lžičky na hrnek, ale... A navíc podporuje trávení. Taková středoevropská nirvána.

Puškvorec obecný (Acorus Calmus)
Pět centrimetrů oddenku (podzemní části stonku) působí stimulačně, přez dvacet čísel už i halucinogeně (obsahuje fenylpropan a asaron). Konzumenti hovoří o tom, jak lítali metr nad zemí, případně o tom jak televizí proletěl zelený mrak. Jo, a taky zlepšuje trávení. Roste u vody a ve vlhkých příkopech.

Durman obecný (Datura Stramonium)
Po vypití nálevu nebo vykouření sušených listů se v mysli intoxikovaného pusobením atropinu a skopolaminu rozpoutá lunapark. Halucinace mají povahu ježdění, létání a otáčení. Můžete ucítit neexistující svíčkovou nebo slyšet zvonit neexistující mobil, a když se vám nepodaří řvoucí telefon najít, butete nasraní. Durman roste hlavně na rumištích, kompostech a polích. Nejvíc z něj "dává" semeno a list.

Dědictví Krve 4. část

2008-11-15T19:23:00.003+01:00

Tak už je to tady, už dlouho očekávaná další část Dědictví Krve, tentokrát s číslem 4. Napsala jsem to dnes večer a musím říct, že mě docela vyhecoval včerejší rozhovor s mojí další kamarádkou Janou H. (čau Holy :D). Určitě se ptáte, jak mě asi mohl vyhecovat náš rozhovor. Jana mi totiž včera řekla, že moji práci obdivuje a doufá, že svůj talent budu moct využít.
No koho by tohle nenakoplo, že ? :)
Tak jsem se rozhodla poděkovat všem pravidelným čtenářům Dědictví Krve...
Děkuju

Dědictví Krve 4. část

Vešla jsem do předsíně, která vypadala jako chodba, pravděpodobně to ale plnilo funkci obojího. Bílá omítka byla místy sedřená a popraskaná. Světlo pokoje, odkud jsem vyšla, mi padalo na záda, takže přede mnou vyrostla hrozivá silueta mého vlastního stínu. Ta chodba v pološeru působila ještě hrůznějším dojmem, než samotná ordinace.

V té chodbě byly troje další dveře. Ty nalevo ode mě, jsou určitě vchodové, ale v tuto chvíli jsem zapudila všechny myšlenky na útěk. Mám hlad a chce se mi na záchod.

A proto se zaměřím na dveře ,které jsou přímo přede mnou.

Bělostné dveře, skoro zářící čistotou, s malým okýnkem v jejich vrchní polovině. Okýnko bylo vyplněno pískovým sklem. Dveře, které zcela jistě vedou do koupelny.

Vzala jsem za kliku a vešla.

Je tam tma.

Naštěstí je hned za dveřmi vypínač. Lustr z bodových svítidel rozzáří bělostnou koupelnu. Na to, jak ten byt vypadá uboze, má velmi luxusní koupelnu. Všude bílé kachlíčky jen podlaha je z imitace béžového mramoru, nebo snad je to mramor skutečný ? Nevím a nemíním se tím zabývat. Koupelna byla dokonale čistá, tak čistá, až jsem si v ní připadala špinavá. Ale potřebovala jsem teď nutně na záchod, takže si to hned namířím k míse.

Splachovadlo tiše spláchlo.

Po použití toalety jsem si už trochu zvykla na tu dokonalost, co mě obklopovala. Přistoupím k umyvadlu a podívám se na svůj odraz v zrcadle. Kruhy pod očima, rozmazané líčení a po rtěnce, na mých rtech, už nebylo ani památky. Složitý drdol, zdobící moji hlavu, už byl taky fuč. Vypadám jako strašák do zelí, ne-li ještě hůř.Michael Jackson hadr.

Otočím kohoutkem baterie. Studená voda mě štípe slabě do rukou, když si ji napouštím do hrsti jako do kalíšku. Opláchnu si obličej a naberu si další trošku vody do dlaní. Podruhé už neodolám a pořádně se napiji. Táta vždycky říkával, že hlad je převlečená žízeň. Snad když se pořádně napiju, tak aspoň na chvíli zaženu hlad. Můj žaludek to musel slyšet a trochu nesouhlasně zabrblal.

Zase se podívám do zrcadla.

O moc lepší než předtím to není. Líčení se mi ještě více rozpilo a navíc mám zmáčenou mikinu. Budu muset očistný rituál provést znovu.

Po druhém kole očisty, jsem opět v zrcadle zkontrolovala svůj zevnějšek. Už to bylo lepší, líčení úplně zmizelo a kruhy pod očima už nebyly taky tak znatelné, nejspíš proto, že moje pleť pod náporem studené vody trochu zrůžověla.

Ještě si něco musím udělat s vlasy.

Nemám jinou možnost něž si je rozpustit.

Moje dlouhé tmavé prameny mi zvolna spadaly na ramena. Po této akci už vypadám skoro normálně, jen to chtělo učesat si vlasy, kartáč mám přece v kabelce. Vrátím se tedy zpět do ordinace, někde tam položenou jsem ji totiž zahlídla.

Ano, je tam. Kabelka leží na tom pracovním stole v rohu. Zvednu ji a chci rozepnout zip na její hlavní kapse, ale ten už je rozepnutý.

„Že by se mi ten bídák hrabal v kabelce ?“ uvažuji.

Bleskurychle začnu obsah kabelky kontrolovat.

Chybí mi klíče od bytu a občanka...

to be continued....

Dědictví Krve 1. část

Dědictví krve 2. část

Dědictví krve 3. část

Clouds

2008-11-13T16:45:00.003+01:00

Bože, našla jsem uplně nádherný video na deviantart, jmenuje se to Clouds, což jsou v překladu mraky. Kouzelný příběh, který se bude určitě líbit mojí kámošce Ann! . Určitě se na to koukni Ann! no a vy ostatní taky !!!!
Clouds

listopadový koktejl

2008-11-12T21:52:00.004+01:00

Zajímavosti

Jak to chutná střevu ???
Sliznice tenkého střeva je vybavena stejnými molekulami na vnímání chutí jako jazyk. V přírodě platí rovnice, co je hořké, to je jedovaté a tak střevo reaguje na hořkou chuť zpomaleným trávením. Žaludek zároveň zároveň vylučuje větší množství hormonů, jež do mozku signalizují nasycení. Hořké potravy díky tomu sníme mnohem méně. Práce molekul registrující hořké látky ve střevu závisí na množství cholesterolu v potravě. Pokud je cholesteloru v potravě málo, reaguje na něj se zvýšenou citlivostí. A naopak, potrava bohatá na cholesterol jejich citlivost otupí. To je logické. Rostlinná strava obsahuje málo cholesterolu, ale riziko toxinů je u ní vysoké. Mas obvykle hořké toxiny neobsahuje, o to je ale bohatší na cholesterol...

Proč se psi a koně plaší ve větru ???
Ačkoliv jsou psi i koně za větrného počasí vždy neklidní, má to v obou případech různé důvody. Psi mají podle všeho vítr rádi, a když zafouká, většinou se rozdovádí a chtějí si hrát. Zatímco koně působí spíž dojmem, že mají z větru strach a hrozní u nich že se splaší nebo budou bojácní. Může jít o rozdílné chování šelmy a kořisti - vítr sebou přináší řadu nových intenzivních pachů, které po koně mohou věštit nebezpečí, ale pro psa slibné příležitosti. Jenže fakt, že se koně ve větru plaší, vede často k tomu, že se kůň žene do záhuby.
Je možné, že neutuchající hučení jim nějak nabourává jich prostorovou orientaci, a proto se dávají na útěk i při slabém podmětu.

Vtipy

Vyjde sestřička z ambulance a volá:
"Pan Trkal !, pan Trkal !"
Nikdo se ale neozývá. Za chvíli vyjde ze záchoda nějaký chlapík.
"Vy jste Trkal ? "
"Ne já jsem sral..."

Příde blondýna domů a druhá se jí hned ptá:
"Hele tak co udělala sis ten řidičák ?"
"Ne, vyrazili mě od zkoušky, ale chápeš to? Přijedu ke kruháči a tam je napsaná 30, tak sem to třicetkrát objela a stejně mě vyrazili."
A druhá na to:
"A nespletla ses při tom počítání?"

Pán si koupí papouška, který pořád říká:
"Já jsem kurva kurevská a dám každému."
Papoušek to pořád opakuje až má pán dost.. Jednou potká na cestě pana faráře a ptá se ho. "Pane faráři můj papoušek pořád sprostě nadává co s ním mám dělat?"
pan farář řekne že má doma dva papoušky, kteří se pořád jen modlí.. Pan se sprostým papouškem souhlasí a hned ji přinese k panu faráři. Jak dají papouščí samičku do klece tak jeden z modlících papoušku vykřikne:
"Hej Pepo už se nemodli, naše modlitby byli konečně vyslyšeny."

Ach jo....

2008-11-07T17:56:00.006+01:00

Jak už určitě mnohým mým přátelům ze školy došlo, jsem nemocná (duševně ne, ikdyž to o sobě často tvrdím). Takže to zcela jasně objasňuje důvod mé minulé i budoucí nečinnosti na tomto blogu. A radši vám nebudu vyprávět o hrozných horečkách, které mě málem proměnily na prach, podobajícímu se tomu v Arábii, nebo o těch hrozných záchvatech dávivého kašle, při kterých jsem měla pocit, že vyplivnu i vlastní střeva, protože by vás to stejně nezajmalo.
Taky se musím, v mém posledním smrtelném vzepětí, vypravit na dny otevřených dveří škol, na které budu podávat své přihlášky, kdybych náhodou tohle přežila...

PS pro mé spolužáky: Vsadím se, že Šormová měla ve čtvrtek remci, že jsem se chtěla ulít z testu a abych nemusela přinýst trest. Pošlete ji všichni za mě do PRDELE !!!

A abyste nebyli kvůli mě smutní, tak vám sem dám komix z mojí tvorby :

Hvězdný prach

2008-11-02T17:31:00.006+01:00

Hvězdný prach, tak takhle jsem pojmenovala tenhle obrázek, můj vlastní výtvor. Snad se vám líbí. (Ale je nic moc) Ve Photoshopu bez tabletu.

(kliknutím na obrázek zobrazíte jeho pravou velikost)

Nice day

2008-11-01T19:28:00.003+01:00

Dneska byl fakt fajn den.
Nikdo po mě nic nechtěl, dokonce ani máma neměla dnes přehnané nároky a navíc dnes ještě vysvitlo sluníčko. Sluníčko sice nemám moc ráda, ale tohle bylo příjemné nevtíravé, prostě takové jaké je jenom na podzim.
Uvařila jsem si jasmínový čaj a šla na zahradu pozorovat cvrkot.
Sedla jsem si na kmen pokácené meruňky, který leží až vzadu na zahradě. Stačí aby slunce jen tak rozhodilo po zahradě trochu svého zlata a všechno svítí.
Měla jsem možnost být svědkem krásných a přitom obyčejných věcí. Například si těsně vedle mě sedla sýkorka a neúnavně dolovala jádro nějakého ořechu. Taky jsem viděla jak si moje kočka hraje s naší kačenou, přičemž je pozoroval sousedovic pes a vypadalo to, že by se rád do hry připojil taky.
Po skončení hry se kočka i kačena velmi intenzivně myly, jenomže jedna se koupala v lavoru a druhá si olizovala srst ve stínu opadaného stromu (která co dělala ponechám vaší volné fantazii).
A viděla jsem ještě spoustu života na naší zahradě, ale to už není podstatné. Podstatné je, že tohle to pozorování ve mě probudilo klid a jakési pochopení všehomíra na světě. Svět by bez jakýchkoliv problémů fungoval dál bez lidí. Dnešek tak trochu odpovídal o mé představě utopie, jo... kdyby takovýhle dnů bylo více....

PS: Bobík (sousedovic pes) mi během tohoto dění, vyžachl celý hrnek s čajem, takže jsem si musela jít udělat novej... :D

(tenhle obrázek jsem fotila já, ale už dřív, v podstatě nepatří k tomu článku, rozhodně se k němu hodí...)

Kniha měsíce

2008-11-01T18:40:00.008+01:00

Warhammer - Zabíječ Trolů

William King
Rok vydání: 2007
Cena: 189 Kč

První kniha o Gotrekovi a Felixovi ze světa Warhammeru.

Zabíječ trolů je první část ságy o Gotreku Gurnissonovi, vyprávěná jeho souputníkem Felixem Jaegerem. Zabíječ trolů je román zachycující některá z nejneobvyklejších dobrodružství této nebezpečné dvojice. Stvůry a démoni, čarodějové, mutanti, orkové - s tím vším se Gotrek potká na své cestě k hrdinné smrti v boji. Naopak Felix má za úkol přežít, aby mohl Gotrekův příběh vyprávět. (tenhle první odstavec je napsaný na zadních deskách knížky) Příjemně temná fantasy, která má vtip a kterou knihovníci oficiálně neuznávají jako knížku( a já vůbec netuším proč, vždyť je to mnohem lepší než červená knihovna, kterou čtou naše matky). Kniha obsahuje velmi živé vyprávění u něhož se občas neubráníte výbuchu smíchu, ale také akce přetékající krví nebo okamžiky s prvky romantiky (ale jen trošku).
Je to tak dobré, jak jen fantasy může být....

Moje hodnocení: 90%

Film měsíce

2008-11-01T17:54:00.003+01:00

Dvanáct opic ( 12 opic)

Sci-Fi / Drama / Triller
USA, 1995, 129 min.
Režie: Terry Gilliam
Hrají: Bruce Willis, Brad Pitt, Madeleine Stowe, David Morse, Christopher Plummer, Matt Ross, Jon Seda, Chuck Jeffreys, Frank Gorshin, Christopher Meloni, Stephen Bridgewater, Richard Stanley

Vězeň James Cole (Bruce Willis) je poslán z postapokalyptického roku 2035 do minulosti, aby prozkoumal okolnosti vzniku virové epidemie. Výměnou za dobré služby je mu slíbeno prominutí zbytku trestu. Omylem se ale dostane do roku 1990, je dezorientovaný, a okamžitě je převezen do psychiatrické léčebny, kde se seznámí s psychiatričkou Kathryn Raillyovou (Madeleine Stowe) a pacientem Jeffrey Goinesem (Brad Pitt).

Jelikož se v první misi uplatnil dobře, je konečně poslán do roku 1996, omylem se na malou chvilku opět ocitá jinde, v roce 1917, na bojišti první světové války. Po malé chvilce je v roce 1996, kde se opět setkává s Kathryn. Když se situace začíná vyvíjet přesně tak, jak je podle budoucnosti očekáváno, Cole si začíná myslet, že je duševně nemocný a že se mu to celé zdá. V roce 1996 je nadšen z čerstvého vzduchu a volnosti, která v roce 2035, z níž původně pochází, chybí – lidé totiž po virové epidemii žijí izolovaně pod zemí.

James s sebou vezme Kathryn jako dobrovolnou rukojmí a postupně objevují Armádu dvanácti opic, radikální ekologické hnutí, o kterém podle budoucnosti vědí, že za pár dní způsobí onu virovou epidemii. Za touto armádou ve skutečnosti stojí Jeffrey, který dokonce unese vlastního otce, pracujícího ve výzkumném ústavu ve virové laboratoři. James neví, zda tuto shodu nezpůsobil sám, když vlivem uklidňujících prostředků v roce 1990 mluvil před Jefreym o virech.

Tenhle film mě uchvátil výbornou stylizací prostředí v roce 2035, které mi trochu připomína hru BioShock. Taky se musím na chvíli pozastavit na herckým výkonem Brada Pitta, ten sice nebyl nijak převratný, ale málo kdy ho vydíte hrát nechutnýho slizkýho magora. Velmi se mi ve filmu taky líbí, že se globální katastrofa vůbec nedotkla zvířat, která si to vesele štrádují po vylidněném městě. Terry Gilliam vytasil s perlou, kterou by jste měli zařadit mezi nejlepší sci-fi filmy všech dob.

Moje hodnocení: 85%

2008-10-31T16:20:00.000+01:00

Příspěvek pro tento den: Muahahahahahahahahahahahahahahahahahahaha

Angels of death

2008-10-30T19:02:00.007+01:00

Tenhle obrázek teď zdobí moji plochu, pěknej že jo? Předtím jsem na ploše měla polonahého Alucarda. Kdybytak tenhle obrázek viděla moje spolužačka Dáda, nemůžete někdo zavolat Dádu?
DDDDDDDáááááááááááááááááádddddddddooooooooo!!! :D

(kliknutím na obrázek zobrazíte jeho plnou velikost, a kdyby to hned na poprvý nenaběhlo, tak stačí aktualizovat a pak už je to v pohodě)

Happy Halloween !!!

2008-10-30T16:46:00.007+01:00

Tak už je to tu. Dlouho jste se na to těšily, ale nikdo z vás to něčekal.
Happy Halloween !!!
*
**
***
****
*****
******
*******
********
********
********
********
********
********
********
********
všichni umřete!

lekli jste se ???
já teda jo až jsem se málem posrala...XD
ehm...tak tu máte pár obrázků...

PS: Upozorňuju neznalce, pár znamená 2, stejně tak jako kopa zmamená 60....

Dědictví Krve 3. část

2008-10-29T17:16:00.004+01:00

Probudím se zase na tom stole. Protentokrát mě už neoslepilo světlo, ale absolutní temnota. Taková tma tam byla nejspíš proto, že ta nemocniční lampa byla vypnutá.

A tak mi nezbývalo nic jiného, než začít pátrat po jakémkoliv zdroji světla poslepu.

„Zvláštní.“ Říkala jsem si. Ani těmi zatemněnými okny neprosvítalo vůbec, ale vůbec žádné světlo. Takže jsem usoudila, že bude nejspíš noc.

Pohybovat se v neznámé místnosti byl pro mě docela problém.Pomalu jsem se posunovala po pokoji, když jsem do něčeho narazila. Jediné smysly co mi byly nápomocny byl hmat a sluch, takže mi chvíli trvá než poznám, co je to za překážku. Nervózně přejíždím rukou po té věci, ve snaze, že objevím něco, co by připomínalo vypínač. Nenašla jsem, ale zjistím, že sahám na velkou skříň. Šátrám dál. Hladká plocha s občasnými hranami od dvířek, mě jemně studí do dlaní.

Najednou se materiál změní.

Dotýkám se něčeho krychlovitého tvaru. Rukama objíždím strany té věci. Zjistila jsem, že ta divná krychlička má přední stranu trochu vypouklou a skleněnou.

„Televize!“ skoro jsem radostí vykřikla.

Nahmatám čudlík, kterým se spouští ale zarazím se.

„Když ho zmáčknu, můžu si vysloužit nechtěnou pozornost. Co když poběží nějaký rockový koncert ? Tolik hlasité hudby se mi zrovna teď nehodí….“

Risk je zisk.

Pomalu ten čudlík zmáčknu.

Obrazovka se zvolna rozzáří a místnost zalije modré světlo. Na obrazovce se objevilo naštěstí jen zrnění.

Chvíli se rozhlížím abych se zorientovala. Konečně jsem uviděla nějakou lampu. Nebyla to ta velká nemocniční, ale taky vyhovovala. Rychle se k ní rozeběhnu a rozsvítím. Teď se mísí modré světlo z televize s žlutým světlem lampy.

Jdu televizi zase vypnout.

Když už byla vypnutá, rozhlédla jsem se ještě jednou po místnosti, nyní už jen osvícené teplým žlutým světlem.

Až teď vidím co mi bylo v temnotě utajeno. Ty dveře, kterými jsem se pokoušela dostat ven, byly pootevřené.

Pomalu jdu k těm dveřím a kousek před nimi se zastavím. Chvíli si je prohlížím.

Nebudu moc mluvit o tom zvláštním pocitu, který zalil mé tělo. Možná to bylo tím, že jsem předtím do těch dveří vkládala jistou naději. Naději na svobodu…

Opatrně do nich rukou strčím.

Dveře se se slabým vrzáním až na doraz otevřely.

to be contiued....

Dědictví krve 1. část

Dědictví krve 2. část